Právě on bude za vládní Agenturu pro sociální začleňování v romských lokalitách spolupracovat s městem, neziskovkami a dalšími organizacemi.
Straka si zatím hledá místo pro kancelář, ale už začal s Litvínovem připravovat vznik komunitního centra. Sám působil ve sdruženích, která se sociální integrací zabývala, a třeba jako dobrovolník doučoval děti ze sociálně slabých rodin.
V čem spočívá práce "konzultanta pro Janov"?
Jsou to tři hlavní body. Za prvé vedení takzvaného lokálního partnerství, což je platforma, kde se scházejí lidé z úřadu, neziskovek, ale třeba i strážníci, úřad práce, učitelé ze školy, tedy všichni, kteří mají co do činění se sociální integrací. Mým úkolem je koordinovat práci tohoto týmu a pomáhat na projektech pro Janov, které z takových jednání vzejdou.
Druhá část mé práce bude přenášet příklady dobré praxe z Janova na národní úroveň, aby je mohli využít i jinde, a naopak přinášet takové podněty odjinud.
A jsou nějaké konkrétní nápady, které se dají na problematickém sídlišti využít?
Například takzvané prostupné bydlení, tedy systém umožňující lidem, kteří si dají věci do pořádku, postupovat z propadu na ubytovnu pro neplatiče zpět do běžného života, to není v Česku vůbec běžná věc. Agentura se inspirovala na Slovensku.
Naprostou novinkou v tom ale je, že ač město nevlastní žádné byty, dokázalo se na prostupném bydlení dohodnout se soukromými vlastníky. Zájem obchodníků nemusí být úplně odlišný od sociálního programu města.
Janov není typické ghetto. Problémy tu pramení z rozdílnosti života starousedlíků a přistěhovaných, takzvaně nepřizpůsobivých. Jak můžete pomoci k sousedskému soužití?
Doteď měli někteří lidé dojem, že se to srovná, když budou do Janova víc jezdit policejní hlídky. Ona je to ale jenom jedna část problému. Ta druhá je začít pracovat s těmi lidmi, kteří nemají stejné startovací podmínky, dostali se do nějakého problému, nesehnali jiné bydlení nebo měli dluhy, a tak se adaptovali na život v této situaci.
S tím přišli například do Janova. Cílem je tyto lidi, kteří potřebují podporu z vnějšku, vytipovat, a vytvořit jim podmínky, aby se znovu postavili na vlastní nohy, aby se jim vyplatilo hledat si práci a posílat děti do školy.
Zkrátka jim pomoci integrovat se zpět do společnosti. Doposud se před tímto problémem spíš zavíraly oči a tito lidé se propadali hloub a hloub.
Co poradíte obyvateli Janova, kterého ruší každonoční křik od sousedů a znečištěná chodba domu?
Je to běh na dlouhou trať. V první fázi je asi jediná možnost, pokud nepomůže domluva, volat strážníky. V tomto kontextu pak může město například omezit otevírací dobu heren a podobných podniků. A dál s problematickou rodinou začne pracovat terénní sociální pracovník.
Může Litvínov očekávat ještě nějakou pomoc zvenčí, nebo s problémem Janov zůstane sám?
Pro Litvínov se otevírají obrovské možnosti, jak získat prostředky na sociální integraci - jak na investice, třeba na komunitní centrum nebo zřízení různých poraden, tak potom na jejich chod, na zaplacení lidí, kteří se sociálně vyloučenými pracují.
Evidentně máte problém s výrazem "nepřizpůsobiví". Proč?
Přijde mi děsivé, že se tohle slovo jako ze slovníku nacistických pohlavárů tolik ujalo. Předjímá, že ten člověk je navždy odepsaný jako nepřizpůsobivý. Myslím, že to neodpovídá tomu, v jaké situaci se ti lidé octli.
Jsou naopak extrémně přizpůsobiví, protože se přizpůsobili šílené situaci, ve které se nacházejí. Kdybych se narodil někým jiným, choval bych se třeba stejně jako ti, pro které se používá výraz nepřizpůsobiví.
Já jim ale raději říkám znevýhodnění - prostředím, barvou pleti, rodinným zázemím, adresou...
