Diskuse: Ivan Štern se mýlí. Svoboda je možná i bez sociálního státu

Ivan Štern v eseji Zanikne-li sociální stát, zanikne i demokracie (MFD, Kavárna z 23. ledna 2010), vyzývá k debatě o nutnosti respektive podobě sociálního státu, jako základního předpokladu pro zachování svobody a demokracie. Jeho argumentace, že solidarita úspěšných s méně úspěšnými v sociálním státě je podmínkou demokracie a svobody, je jednostranná a sporná.

Francouzská policie vyklidila obří squat, kde bydleli i nelegální přistěhovalci (17. srpna 2006) | foto: Reuters

Autor kromě toho nesmyslně ztotožňuje dobrovolnou solidaritu, zdůrazňovanou náboženským myslitelem 16. století Janem Kalvinem, se solidaritou vynucenou státem. Potřeba sociálního státu je podle něj mimo diskusi. Je tomu právě naopak!

Ztráta výsadního postavení

Sociální stát však zastírá a nemůže nahradit ztrátu základních civilizačních křesťanských hodnot Evropy. Kde jsou hranice vynutitelnosti solidarity sociálním státem? Jednotlivé evropské země to zkouší metodou pokusu a omylu. Přitom Evropa, od vynucené komunistické solidarity po často zmiňované skandinávské a blairovské solidarity, dlouhodobě ztrácí své postavení jako vzoru pro vývoj ostatních zemí světa. Teorie i praxe státu blahobytu ve Švédsku dostala vážné trhliny už v 80. letech minulého století. Jeho vynucená solidarita má nejen morální úpadek (formální rozpad rodin, aby bylo možné pobírat větší sociální dávky, pomalý hospodářský růst, který smazal výhody země nepoškozené válkou).

O autorovi

Jan Balcar pracoval v sekretariátu Rady vlády pro sociální a ekonomické strategie (ze premiéra Miloše Zemana) a v norské národní bance na dlouhodobých programech Norska.

Přistěhovalci nalákaní do Evropy jejími štědrými hmotnými dávkami sociálního státu, si udržují svou vlastní kulturu, jazyk a náboženství. S civilizačními hodnotami Evropy se neztotožňují a uchovávají si své původní civilizační kořeny. Jako protipól německého rasismu a komunistické likvidace střední třídy na to evropské státy reagují nesmyslně multikulturalismem. Nevidí vzrůstající početnost přistěhovalců, kteří se drží zásad rodiny jako přirozeného základu společnosti. Lpí na rodině a její primární funkci – dávat život potomkům. Evropané ztrácející své křesťanské kořeny, přednostní je kariéra a hmotný blahobyt, který je "vědecky" podložen sociálním státem blahobytu. Evropa už nemá své výsadní postavení v technických znalostech a dovednostech. Globalizace ohrožuje nejen evropské sociální státy, nýbrž i evropskou civilizaci.

Idealizované představy reformy únosnosti sociálního státu, projektované německým sociálně demokratickým kancléřem Gerhardem Schröderem, v podobě Agendy 2010, se nemohly realizovat nejen pro nedostatek finančních prostředků, ale i pro odpor německé veřejnosti, vyjádřené ve volbách. Feministická představa stírající rozdíl mezi mužem a ženou, se štědrou pomocí státu při výchově dětí, nemá přirozený základ v rozdílném poslání muže a ženy.

Jaký má smysl mateřství, když žena dítě "jen" porodí a pak bude předávat jeho výchovu sociálnímu státu? Jak se může společnost zachovat ne-li rozšiřovat, když žena si chce nejdříve zajistit vysoké vzdělání, pak toto vzdělání realizovat kariérou a k plození dětí se dostat v lepším případě kolem 35. roku svého věku? A v šedesáti letech má mít nárok na důchodové zabezpečení. Ztrácí se tak vlastně jedna generace a sociální stát nemá dost prostředků aby tento systém zajistil.

Solidaritu nelze vnutit

Socialistický recept je vysoké zdanění nadprůměrných příjmů. V globalizované společnosti může vytvářet prosperitu (ekonomicky řečeno přidanou hodnotu), na níž jsou závislé i méně majetní, střední třída. Pokud ta však bude "přidušena" vysokým zdaněním, prosperita celé společnosti dříve či později bude pryč. Nestačí zkušenost se čtyřiceti roky socialismu v naší zemi?

Kam má tedy směřovat vývoj společnosti? K rodině, a nikoliv k vytváření jakýchsi "mužožen", závislých na sociálním státu. K potěšení z odlišnosti a možnosti mít děti. Rodinnou mezigenerační solidaritu nelze nahradit vnucenou solidaritou sociálního státu. Stát by neměl krást peníze, pomocí daní, těm, kteří chtějí vychovávat vzdělané, dovedné a morální děti.