Podle lékařů polský důchodce zemřel, hrobník mu ale nahmatal tep

Těsně předtím, než se nad Polákem Józefem Guzym definitivně zavřelo víko rakve, požádala jeho rodina, zda si může ponechat cennosti, se kterými měl být pohřben. Když se hrobník k 76letému důchodci sehnul, nahmatal slabý puls. Ukázalo se, že Guzy stále dýchá. Lékařka přitom muže několik hodin předtím prohlásila za mrtvého.

Ilustrační snímek | foto:  Michal Růžička, MAFRA

Muž zkolaboval nedaleko Katovic na jihu Polska ve stodole, kde chová včely. Podle mluvčího regionální služby rychlé záchranné pomoci nejevil známky života.

"Zkušená lékařka s kvalifikací v resuscitaci zjistila, že pacient nedýchá, nemá srdeční tep a tělo vychladlo, což jsou vše charakteristiky úmrtí," citoval britský list The Times mluvčího záchranky Jerzyho Wisniewského.

Hrobník, bývalý horník Darius Wysluchato, který se kdysi naučil základy první pomoci, říká, že se tepny na krku dotkl náhodou. "Když jsme dorazili, muž tam už několik hodin ležel přikrytý plachtou. Těsně předtím, než jsem chtěl  připevnit víko rakve, mě rodina požádala, abych ještě z rakve vyndal pár cenností. Jeho zeť chtěl na památku hodinky, které měl včelař na ruce, a manželka řetízek na krku," uvedl Wysluchato.

"Dotkl jsem se tepny na krku a by jsem v šoku. Zkontroloval jsem to znovu a zakřičel: Má puls! Můj pomocník to zkontroloval také. Nahnul jsem se blíž a zjistil jsem, že stále dýchá," popsal situaci Wysluchato.

Přijela stejná záchranka, kterou příbuzní zavolali už dříve k zhroucenému Polákovi. Lékařka, která mu předtím vystavila úmrtní list, mu nyní s použitím elektrokardiografu naměřila dvacet až třicet tepů za minutu. Muže pak převezli na jednotku intenzivní péče.

Po týdnech léčby je Guzy zpátky doma a hrobníkovi, který mu zachránil život, už prý poděkoval. "Dal jsem mu hrnec medu. Byla to první věc, kterou jsem udělal, když jsem se dostal z nemocnice," řekl Guzy. "Díkybohu jsem to víko hned nezavřel," svěřil se hrobník. "Vrátit se do života poté, co už ležíte ve vlastní rakvi, tomu říkám skutečný zázrak."

Lékaři v Katovicích záležitost popsali jako případ takzvaného odloženého oživení. Údajně se s ním setkali poprvé.

JAK SE TO MOHLO STÁT?

Na riziko předčasného prohlášení za mrtvého se iDNES.cz zeptal Davida Holeše, hlavního lékaře záchranné služby Moravskoslezského kraje.

Stalo se někdy něco takového u nás?
Nepamatuji se, že bych o něčem takovém slyšel. Prohlásit za mrtvého nemůže jen tak někdo, je to velmi přesně právnicky vymezeno. Nemůže to udělat nikdo se středním zdravotnickým vzděláním, ani policista, ani hasič - jedině odborný lékař. Platí to i pro takové případy, jako byla například tragická železniční nehoda u Studénky, kdy lékař prolézal troskami vagonů, protože jedině on mohl konstatovat smrt.

Čím se lékař řídí při prohlašování za mrtvého?
Je to celý souhrn vyšetření, která musí provést. Jedním z klíčových je změření srdeční činnosti - není možné, aby byl naživu člověk, u kterého po zhruba třech minutách není na přístrojích známka srdeční činnosti. Dalšími známkami smrti jsou například tělesná ztuhlost, posmrtné skvrny, pokles teploty těla, vymizelá fotoreakce zornic či prokazatelná dlouhodobější zástava dechu. Jsou ale i situace, kdy není nutné pacienta monitorovat, protože známky smrti jsou zcela jasné.

Jak tedy mohl lékař dojít k tak chybnému úsudku?
Podle všeho nepoužil žádné monitorovací metody - kardiograf by mu musel ukázat, že nedošlo k zástavě činnosti srdce. Mohlo ho zejména zmást ztuhlé tělo, pokud muž ležel v chladném prostředí. To zároveň zpomalí veškerou tělesnou činnost. Při hledání pulsu se mohou zmýlit i velmi zkušení lékaři.

Byla to tedy jenom zcela výjimečná událost?
Nepochybně. Musím však říct, že se občas stává, že při manipulaci s mrtvými dojde občas k reakci těla zesnulého, které vypadá jako vydechnutí. To může pozůstalé hodně vyděsit. Ale známka života to není.