V doplňkových senátních volbách ve státě Massachusetts zvítězil v noci na včerejšek republikán, jehož poselství spočívalo v odporu vůči Obamově snaze o reformu zdravotnického systému. Marginálie? Kdepak. Symboličtější a střemhlavější pád těžko mohl Obama zažít. - čtěte Obama má problém, demokraté prohráli Kennedyho místo v Senátu
Stalo se tak zrovna v okamžiku prvního výročí jeho majestátní inaugurace. Tehdy k němu celý svět vzhlížel jako k mesiáši. Byl suverénně nejcharizmatičtějším politikem planety. Varovné hlasy, že ten mesiáš je falešný, či v lepším případě, že je jen produktem šikovného politického marketingu, zněly zapškle.
Byl jsem jedním z oněch dvou milionů lidí, kteří na vlastní oči sledovali skládání prezidentské přísahy před budovou washingtonského Kapitolu. Na pódiu stál člověk s nepochybně mimořádnou schopností probouzet v lidech dobrý pocit.
V mrazivém lednovém vzduchu to doslova vibrovalo: Ano, s tímhle světem se dá něco dělat, není to jen beznaděj a marná snaha. Yes, we can! Ano, dokážeme to! A jedním člověkem s takovým úsměvem na tváři tam byl i massachusettský senátor Edward M. Kennedy, legendární muž, který se celý život zasazoval o radikální změnu zdravotnického systému tak, aby každý Američan mohl být pojištěn.
A když pak Obama o měsíc později poprvé promluvil v Kongresu, vytyčil svoje priority. Ta hlavní: uvede do chodu radikální změnu zdravotnického systému, a to přesně tak, aby každý Američan měl nárok na péči.
Ale jak? Poprvé musel být konkrétní. A ejhle, ono z něj vypadlo, že si vypomůže socialistickým modelem. Zdravotnictví prostě bude zestátněnější a dražší. A tak se začal psát příběh, jehož epilogem byly nynější volby nového člověka do křesla, které po Kennedyho smrti loni v srpnu zůstalo volné.
Obamovi se vytýká, že je chladný a odtažitý, tedy že se nedokáže vcítit do srdcí lidí. Něco na tom jistě bude, ukázalo se to například, když na podzim oznamoval svoji novou afghánskou strategii před očima stovek kadetů, z nichž mnohé asi brzy čeká nasazení v boji.
Vytýká se mu také, že je naivní. I v tom je hodně pravdy, viz třeba jeho dost podbízivý postup vůči Rusům nebo Íráncům. Naivní však bylo například i to, že detaily svého zdravotnického reformního plánu nechal na demokratech v Kongresu, což celkem logicky pak vedlo k tomu, že republikáni se jako jeden muž postavili proti.
Ale jeho hlavní problém je v něčem jiném.
Tento muž s puncem stavitele mostů přes dravé ideologické řeky je prostě, jak by se lidově řeklo, levičák. Žádné mosty doprava stavět neumí.
Reforma, kterou se Americe snaží vnutit, krachuje na tom, že se jí převážná část lidí bojí. Jsou pro solidaritu, ale ne za tu cenu, že budou chudší.
Ale čím více Obama narážel na odpor, čím více mu klesaly preference, tím zarputileji tlačil na Kongres, aby dospěl k nějakému reformnímu výsledku. Vypadal, jako by žil v domnění, že navždy zůstane mesiášem, který bude uvádět davy do souhlasného zaslepeného transu, a že ve své jízdě přes překážky nikdy nenarazí na nějaký Taxisův příkop.
Je ironií, že tento příkop mu vykopal ještě před dvěma týdny naprosto neznámý republikánský politik. A že ten příkop navíc leží v massachusettské hroudě, tradiční baště demokratů.
Kennedyho nástupcem republikán, který odmítá Obamův reformní plán? To mohl být leda vtip. Teď to je realita, jež jen dokládá, jak slabým se vůdce světové velmoci po roce stal.
