Život na Haiti je pro drtivou většinu obyvatel prachmizerný, i když se zrovna netřese země nebo nepřijde nějaký hurikán.
Když jsem na jaře roku 2009 jedné noci hovořil s "Otcem Joe", představeným katolického řádu oblátů, na střeše jejich sídla v prudkém svahu na okraji haitské metropole Port-au-Prince, 15 kilometrů vzdálené od epicentra středečního zemětřesení, byl to zvláštní pocit.
Zemětřesení zasáhlo na Haiti pár ČechůMezi oběťmi snad ale nejsou |
Dívali jsme se dolů na město, které vlastně město vůbec nepřipomínalo: jen u pobřeží zářil osvětlený přístav, v dálce jsme mohli tušit temné siluety budov a dokonce i prezidentský palác tonul ve tmě. Občas se některá část města rozsvítila mihotavými světly, to když zrovna začala jít elektřina.
Z Otce Joea jsem cítil vyrovnanost, založenou na zkušenosti padesáti let prožitých v jedné z nejubožejších zemí světa. "Jednou jsme tu v noci slyšeli výstřel a ráno uviděli na ulici ležet mrtvé tělo. Zavolali jsme policii, ale přijeli až v poledne. Mezitím mrtvolu lidé prostě překračovali, včetně dětí, které tudy chodí do školy. Pak jsme zařídili ty dvě lampy, aby tu v noci bylo aspoň trochu vidět. Myslím, že místní nám za to jsou vděční," vyprávěl otec Joe.
Tenkrát a dnes
To bylo před rokem. Dnes je Port-au-Prince po ničivém zemětřesení v troskách a oběti se počítají jistě na tisíce. Škody na životech jsou tak velké i proto, že haitská metropole a její okolí jsou beznadějně přelidněné a většina lidí žije v ubohých slumech ve svépomocných příbytcích, které nemají žádné zabezpečení proti přírodním živlům, natož proti zemětřesení.
na Haiti pomáhají i češiV zemi působí také Arcidiecézní charita Olomouc. Vedoucí humanitárního oddělení charity Martin Zamazal informoval o projektu Daruj střechu nad hlavou", který se týká výměny "palmových" střech za pevné v nejchudší části země v okolí Baie-de-Henne, aby zde obyvatelé mohli žít i v době dešťů. Dalším projektem je výstavba školy v Gonaives pro chudé děti ze slumů. |
Raketový růst populace během několika posledních dekád, mimo jiné díky mírně zlepšené zdravotní péči, měl za následek téměř totální odlesnění. Kácelo se kvůli surovině na dřevěné uhlí. Když dnes zasáhne Haiti hurikán, což se děje pravidelně každý rok, prudký déšť spláchne nechráněnou půdu a ta strhne do bahnitého pekla celé vesnice i města.
Oběti se nikdy nepočítají na méně než stovky. Představit si následky zemětřesení o síle sedmi stupňů Richtera je skoro nemožné.
Haiti vs. Dominikánská republika
Všeobecná mizérie na Haiti kontrastuje se sousedící Dominikánskou republikou - oba státy tvoří dohromady velký karibský ostrov Hispaniola.
Zatímco Dominikánská republika, která podle všeho zemětřesením zasažena nebyla nebo jen nepatrně, platí za turistický ráj hojně navštěvovaný Američany i Evropany, na Haiti turistický ruch v pravém slova smyslu neexistuje. Důvodem je všeobecná chudoba a nesmírně rozšířená kriminalita, která se po rozmístění stabilizační mise MINUSTAH (od 2004 asi 9 000 vojáků) snížila jen málo.
Na Haiti jsou stále běžné únosy pro výkupné, které pro oběti nezřídka končí smrtí. Cílem gangů jsou bohatí Haiťané nebo cizinci, v Česku se před několika lety stal mediálně známým únos českého misionáře Romana Musila. Jeho příběh skončil šťastně. Desítky cizinců, kteří jsou na Haiti každý rok zločineckými gangy uneseny, však takové štěstí nemají. Jen v roce 2008 unesli zločinci na Haiti nejméně 28 občanů USA, část z nich kruté zacházení nepřežila.
Turistický výlet na Haiti na vlastní pěst nelze v žádném případě doporučit. Riziko přepadení či jiného násilného incidentu je tu velmi vysoké bez ohledu na denní dobu, bezpečné nejsou ani venkovské oblasti.
Prakticky jedinými cizinci, kteří na Haiti pobývají, jsou zaměstnanci několika stovek humanitárních organizací, vojáci a diplomaté. Ti všichni se ale po této zemi pohybují výhradně v chráněných automobilech, často za ozbrojeného doprovodu a nikdy za tmy.
Některé turistické agentury v Dominikánské republice sice organizují z blízkých letovisek na severním pobřeží jednodenní výlety na Haiti bez noclehu, ale ani to se nepodobá nenáročné vycházce. Dost času strávíte zdlouhavou procedurou na hranicích a poplatky jsou vysoké, výlet přijde na cca 100-120 USD.
Nejčastějším cílem jednodenních výletů na Haiti je pevnost Citadelle de la Ferriére nad severním pobřežím ostrova, zapsaná na seznamu památek UNESCO, a ruiny blízkého paláce Sans Soussi ze začátku 19. století.
Vzpomínka na Port-au-Prince
Když dnes čtu zprávy o zemětřesení, nemůžu nevzpomenout na svou procházku po metropoli Port-au-Prince. Vystupuji z auta v centru města a chci alespoň obhlédnout hlavní pamětihodnosti: prezidentský palác, památník osvobození a katedrálu. Jenže na památky brzy není ani pomyšlení.
Cítím, jak na mě visí pohledy všech kolemjdoucích, a že jich není málo: ulicemi se valí nepřetržitá řeka lidí sem a tam, klopýtám přes hromady odpadků, překračuji staré harampádí a nad ulicemi se vznáší všudypřítomný zápach.
Před každou veřejnou budovou nebo bankou stojí po zuby ozbrojení samopalníci, kolem desítky žebráků. Jsem tu jediný běloch, ne nadarmo se o Haiti mluví jako o "první černošské republice světa".
Vybrat peníze z banky se mi daří až na pátý pokus a trvá to dvě hodiny: konečně chápu, že tohle není tuctová země. Raději sedám na sběrný taxík zvaný tap-tap, který připomíná naši multikáru, jen s provizorní stříškou, a přískoky jedu na stanici dálkových autobusů. Ani to není žádná selanka, protože spoje na sever země odjíždějí od obrovského smetiště na okraji Cité Soleil, největšího slumu na Haiti.
Chudinské čtvrti, kde je ostrá střelba stejně obvyklá jako každodenní spánek a kde se ani neočekává, že by se někdo dožil více než čtyřiceti let.
HaitiBezpečnost Pokud se na Haiti přesto chcete podívat, zařiďte si nejlépe jednodenní výlet z Dominikánské republiky s certifikovanou agenturou (asi 100 USD). Informace Individuální doprava na Haiti Vstup do země |