Jen částečně je to vina teroristů. Myslím, že jsme taky občas komparzem ve velkém divadle, které s námi rozehrávají úřady a aerolinky, abychom se cítili ještě bezpečněji.
Vina teroristů spočívá v tom, že jsou vynalézaví. Když se začnou kontrolovat boty, protože tam měli výbušninu, strčí ji do vody. Když nám tedy zakážou vodu, strčí další terorista výbušninu do gumy od slipů.
Problém je v tom, že jsme za nimi vždy o krok pozadu, a tak ti, kdo nás mají ochránit, občas zavádějí hysterická, nesmyslná opatření. Dobře je to vidět na reakci aerolinek a úředníků na pokus třiadvacetiletého Nigerijce vyhodit nedávno letadlo těsně před přistáním v Detroitu. Protože to zkusil krátce před koncem letu, někteří přepravci zakázali pasažérům hodinu před přistáním vstávat a jít na záchod.
Svatá prostoto! Kdyby to Nigerijec chtěl udělat nad Atlantikem uprostřed letu, měli bychom tady asi teď zákaz vstávat čtvrtou hodinu letu. Až by uplynula, mohli by všichni zase chodit...
Stejná hloupost je tajit, kde právě letíme. Jasně, že horlivý terorista chce raději odpálit letoun u letiště, aby celý svět viděl v CNN, jak trosky hoří, ale vlažnější terorista se klidně spokojí s výbuchem nad mořem.
Aby bylo jasno: neříkám, že dělat něco proti teroristům je zbytečné a obtěžuje to pasažéry. Létám hodně a prohlídky mi vůbec nevadí - když mají smysl. V tom to je. V Izraeli se nechám klidně půl hodiny filcovat a odpovím na všechny únavné otázky, protože ten dojem mám.
Totéž se nedá říct jinde. Jednou jsem zažil, jak vedle mne odhalili na letišti teroristu. Bylo to v Bruselu a dotyčný měl v tašce opravdový ostrý náboj. Tím, kdo byl nejvíc v šoku, byl právě on. "Hlavně jim vysvětli, že jsem ho dostal před dvěma lety, dal ho do kabely a zapomněl na něj. A že už jsem s ním několikrát letěl. Naposledy včera sem! A prošel jsem kontrolou," prosil mě úpěnlivě, když jsem mu tlumočil. Byl to totiž kolega.
Jindy mi zabavili miniaturní nožík, dlouhý asi čtyři centimetry, a musel jsem odevzdat lahev s vodou, ale mohl jsem si koupit lahev s whisky, která by po rozbití mohla posloužit jako nůž a její tekutá náplň jako hořlavina.
Znovu říkám: nejsem proti kontrolám. Ať mě prohlížejí ještě víc, jen když budu opravdu v bezpečí. Nechci však, aby mi někdo vyráběl iluzi bezpečí.
A nelíbí se mi, když to někdo háže na mě. Nigerijcův případ byl totiž selháním systému. Ten muž byl na seznamu podezřelých, jeho vlastní otec před ním varoval, úřady věděly, že byl v Jemenu, a navíc dostaly varování, že jakýsi Nigerijec v barvách teroristů z Jemenu cosi kuje. Tím, co mě opravdu znepokojuje, je fakt, že systém nesecvakl. V takovém případě nepomůže ani to, když poletíme skoro nazí.
