Pacienti platili pod rukou zejména stomatologům, gynekologům a porodníkům, psychiatrům a ortopedům.
"Ukazuje se, že tradice nošení dárků k lékaři u nás stále žije. Vážné zjištění je, že čtvrtina případů jsou nedobrovolné úplatky, které byly přímo vyžádány," zhodnotil výsledky ředitel Transparency International (TI) David Ondráčka. V 73 % případů byl úplatek dán z vlastní vůle, ve zbytku případů si jej vyžádalo zdravotnické zařízení.
Více než čtvrtina respondentů (27 %) si myslí, že v řadě zařízení je poskytování úplatků běžné a více než pětina lidí je přesvědčena, že chování zdravotnického personálu přímo závisí na poskytnutí úplatku. Více než polovina z těch, kteří přiznali uplácení, uvedla, že ho dala jako výraz spokojenosti s odvedenou prací.
Chcete se zapsat? Zaplaťte
Z jednotlivých případů je zřejmé, že v některých zařízeních jsou sponzorské příspěvky vynucovány jako podmínka přijetí či zapsání pacienta. S touto zkušeností se setkala například Lenka, která hledala v Praze gynekologa poté, co se přestěhovala.
Našla gynekologa, který měl na svých stránkách velice dobré reference. "Při první návštěvě mi sestra oznámila, že každá pacientka musí hradit šest set korun ročně jako jednorázový poplatek za jednorázový spotřební materiál jako jsou vyšetřovací pomůcky a podobně. Jaké ovšem bylo moje překvapení, když jsem místo účtu dostala k podpisu darovací smlouvu," píše rozhořčená žena na stránkách Zdraví bez úplatků, na nichž průzkum TI probíhal.
S péčí byla Lenka spokojena. Když ale otěhotněla, nabídl jí lékař za 3,5 tisíce korun takzvanou nadstandardní péči. "Že bude na telefonu 24 hodin denně, dostanu zdarma nějaké vitamíny, brožuru se cvičeními pro těhotné a podobně," jmenuje žena. Jak později zjistila, ženy, které si balíček nezaplatily, byly lékařem "šikanovány".
Z těchto důvodů se Lenka rozhodla odejít k jiné lékařce. "Není u ní sice všechno zadarmo, pracuje s jednorázovými vyšetřovacími pomůckami také, ale platím je jen, když je paní doktorka opravdu použije a dostanu za ně účet," libuje si mladá žena.
Dotazník TI se zaměřil také na možnosti nápravy. Podle 43 procent by k ní přispěly oficiální ceníky služeb, za které si lze legálně připlatit. Podle dvou pětin lidí by byla řešením jasná definice toho, na co je ze zdravotního pojištění nárok. Devětatřicet procent lidí naopak nevěří, že by se mohlo něco změnit. Přesto je více než polovina Čechů přesvědčena, že úroveň standardní péče je dobrá.
Průzkum provedla TI ve spolupráci s portálem Partner pro zdraví. Lidé na portálu Zdraví bez úplatků mohli vyplnit dotazník, psát své konkrétní zkušenosti a příběhy, dostat právní radu nebo se s konkrétním případem obrátit na právní poradnu TI. Dotazník vyplnilo téměř dva tisíce respondentů.
