"Doktoři by ho nedali dohromady, kdyby se sem přiblížil, to velice dobře ví," říká kmetiněveský starosta Luděk Kvapil. Pevný hlas se mu občas zachvěje. To když vzpomíná na brutální čin školáka, jehož se bálo celé okolí. "Jsme malá obec, stín toho zločinu tu bude furt."
První den roku přinesl brutální vraždu, napsala 2. ledna 2004 MF DNES. Robin P. z Hospozína tehdy pobodal a znásilnil školačku ze sousední Kmetiněvsi, když se v podvečer vracela od kamarádky. Obce od sebe dělí asi tři sta kroků.
Vrah ukryl dívčino tělo u potoka nedaleko silnice. Dnes je zde pomníček s věčně čerstvými květinami, aktuálně i s vánoční výzdobou.
Kriminalisté ze speciálního týmu Policejního prezidia po vrahovi pátrali devět měsíců, odebrali stovky DNA vzorků. Jednou už si mysleli, že ho dopadli. Pro Robina si ale policisté přijeli až začátkem září 2004. Lidé si oddechli.
Návrat za příbuznými
Pět let měli místní klid, jenže se blíží Robinovo propuštění. "Doufáme, že se sem nevrátí, mám holku ve věku mrtvé, bála bych se o ní," říká asi pětačtyřicetiletá žena u koloniálu v Hospozíně. "Nemůžu věřit tomu, že ho jen tak pustí," kroutí hlavou další žena a v očích má slzy.
Robina to do vsi může opravdu táhnout. V nenápadné bytovce nedaleko obchodu a hospody žijí jeho jediní příbuzní - prarodiče a teta se strýcem. Jména na zvoncích byste ale hledali marně.
"Máma mu umřela asi rok potom, co ho zavřeli. Byla hodně nemocná, rodiče to s ní neměli jednoduché, " říká starosta.
Příbuzní se před okolím neuzavřeli, normálně chodí nakupovat. Ovšem když jsme se je pokusili kontaktovat, na neznámého člověka před domem nereagovali.
Hlídat ho nebudou psychiatři ani policie
Kmetiněveské a Hospozínské děsí, že Robin ústav opustí v devatenácti letech, ve věku, kdy chlapci někdy dělají rodičům největší starosti. Primář pavilonu ochranné léčby v pražských Bohnicích Jiří Švarc říká, že Robin je klidný a bere léky. Zároveň ale dodává, že mu nikdo nemůže nařídit, aby je užíval i na svobodě.
"Máme z něj hrůzu, je to zrůda. Nikdo neví, jaké choutky bude mít, až si dá pár piv," zlobí se starosta Kvapil. Navíc Robina nikdo nebude muset kontrolovat.
"Není to můj pacient, ale vím, že spolupracuje a je s ním domluvena další spolupráce. Akorát ho k ní nikdo nepřinutí. Klidně může oficiálně říct, že nikam nejde a nikam nemusí," říká psychiatr Švarc.
Ani policie nebude mít o dětském vrahovi žádné zprávy. "Dokud neprovede něco dalšího, tak se o něj zajímat nebudeme. Ani v rejstříku trestů nic mít nebude," potvrdila mluvčí kladenské policie Michaela Nováková.
Čekání na Robina
Někteří lidé ze vsi prý Robina několikrát zahlédli v okolí. Starosta říká, že na vycházkách jezdí "na Úhy za pochybnou partou; nemůžu říct, že by všichni byli feťáci." Jiní to ovšem zpochybňují: "Lidi vidí, co chtějí."
Lékaři u chlapce opakovaným vyšetřením prokázali duševní poruchu, konkrétně sexuální deviaci. Podle zjištění MF DNES z důvěryhodných zdrojů je konkrétní diagnózou sadismus.
"Součástí sexuálního aktu bylo zabití dívky," uvedl v říjnu 2004 ředitel bohnické psychiatrické léčebny Zdeněk Bašný. Chlapcova porucha je podle něj společensky nebezpečná a mohla by se podle ředitele kdykoli opakovat.
Robin by mohl mít ještě jeden důvod k návratu. Z ústavu psal dopisy a později i esemesky dceři hospozínské hospodské, své tehdejší spolužačce. Ta se ovšem před časem odstěhovala a nikdy mu prý neodpověděla. "Měla strach," šeptá paní v koloniálu.
