Teď se velká část lidí jako obloukem vrací k tomu, že jistota je důležitější než příležitosti i než třeba tradiční rodinné hodnoty, které nejsou v danou chvíli pohodlné.
Podle sociologů to však není návrat ke komunismu či radikální levici – jen vyprchala porevoluční euforie a Češi podobně jako lidé v západních zemích ztrácejí ideály. Na svět se místo toho dívají prakticky – pokud nejsou spokojeni se svým platem, volají po větší rovnosti.
Rozdíl mezi hodnotami Čechů nedlouho po revoluci v roce 1991 a nyní zachytil společný výzkum Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a společnosti SC&C.
Změna se udála velká. Zatímco před osmnácti lety si 44 procent lidí myslelo, že příjmy by měly být závislé spíše na úsilí člověka než na tom, kolik berou ostatní, dnes si to myslí pouhých devatenáct procent.
ČEŠI JSOU ŠŤASTNÍ, HLAVNĚ TI Z VINAŘSKÝCH OBLASTÍ |
"U konkrétních témat jsou patrné levicové postoje. Z výzkumu ale přímo nevyplývá, že by se většina lidí za posledních dvacet let přiklonila k levici," říká politolog Roman Chytilek. Podle něho lidé osobní svobodu nezdůrazňují také proto, že si na ni už zvykli a nebojí se o ni. Po listopadu 1989 vnímali svobodu mnohem citlivěji, a naopak "rovnosti" si v předchozí éře užili až dost.
O svobodu už se Češi nebojí
Z průzkumu se dá vysledovat, že v každém období existuje hodnota, o které lidé přemýšlejí o něco intenzivněji než jindy.
Před osmnácti lety, po pádu komunistického režimu, Češi jednoznačně preferovali osobní svobodu. Pro šest lidí z deseti byla důležitější než rovnost. Loni už svoboda dopadla hůře – preferovali ji jen čtyři z deseti. Pro zbytek dotázaných byla méně nebo stejně důležitá jako rovnost.
Právě rovnost, která se částečně vymyká tradičním, konzervativním hodnotám, se projevuje nejen v ekonomickém uvažování, ale i v rodině. V tomto duchu se totiž posunuly i názory na vztahy k dětem i manželství. Jsou mnohem volnější než před osmnácti lety. Rozhodnutí ženy vychovávat dítě bez muže před osmnácti lety schvalovalo jen 28 procent lidí. Dnes je to většina dotázaných.
A znatelně se proměnil také vztah dětí k rodičům. Na začátku devadesátých let byla drtivá většina z nich přesvědčena, že rodiče je třeba ctít. Dnes už si to myslí jen šest Čechů z deseti. Podle ostatních si rodiče musí úctu zasloužit.
Výzkum se nevyhnul ani tomu, jak Češi vnímají dění v politice a rozhodování politiků. Tady výsledek není tak překvapivý – zájem zřetelně poklesl. V roce 1991, kdy politici svými rozhodnutími výrazně ovlivňovali společnost, považovala politiku za velmi důležitou více než třetina dotázaných, v roce 2008 už to byla jen pětina.
Výrazně také ubylo lidí, kteří sledují politiku pravidelně, i těch, kteří se o ní baví s kamarády v hospodě. Dříve to často dělal každý třetí, teď jenom "nepatrných" devět procent. Téměř třicet procent lidí politika vůbec nezajímá. "Trend rozhodně nezasáhl jen mladší věkové skupiny, ale projevil se ve všech věkových a vzdělanostních skupinách," upozornili autoři výzkumu.
Průzkumu zatím chybí evropské srovnání. Ale podle zpráv ze zahraničí se zdá, že hodnoty Čechů se od ostatních Evropanů příliš neliší. V Česku je však dál nejméně lidí, kteří se hlásí k nějaké víře.
