Byl to čas, v němž nestačilo nazvat věc slovem, které ji označovalo přesně, realisticky a jak zobák narostl. Muselo se přidat adjektivum. Oslavné, patetické. Blbé.
Když jsem stál u zbytků berlínské zdi, měl jsem jediný pocit: stavba odpudivosti. Sama ta věc musela být svým celkovým vzhledem odpudivá, je-li na pohled odpudivá i ve svých ostatcích. Samozřejmě účel, pro nějž byla zbudována – zabránit lidem, aby se mohli vydat, kam chtějí, například za svými příbuznými – byl odpudivý.
Zajímavé je, že dodnes ta část města při berlínské zdi, jež k ní přiléhala z "Ost Berlína", působí mnohem nepřitažlivěji než díl pojmenovávaný "West". A už vůbec odpudivá je představa pohraničníků Německé demokratické republiky, jak hledí do "zakázaného pásma", v němž celou hodinu umírá Peter Fechter, osmnáctiletý mládenec, jehož při pokusu o útěk zasáhly hrdinné kulky do oblasti pánve a který tam v roce 1961 ve jménu zákazu odchodu z ráje "socialismu a míru" bez poskytnutí pomoci vykrvácel. Stojíte u zbytků té zdi a je vám zle.
Traduje se, že kdysi poslal Jan Werich Jiřímu Voskovcovi z Berlína pohled, na nějž napsal: "Ty dva Berlíny, to je největší argument proti marxismu."
Stojíte u zbytků té zdi a napadá vás, že je to dobrý postřeh. Neboť důvodem stavby berlínské zdi byla skutečnost, že takzvaní endéráci houfně odcházeli stát se "eneseráky". Což zejména kvůli jevu zvanému odliv mozků bylo nejen pro vůdce NDR, ale i pro celý moskevský blok nepřijatelné.
Kruciální dotaz oné doby zní: Proč lidé odcházejí od nás tam, a ne od nich sem? Těžko se obecenstvu hry zvané studená válka vysvětlovalo, že z míst "budování perspektivní stavby socialismu" odcházejí lidé po tisících tam, kde je "zahnívající smetiště dějin". Vysvětluje se to skoro tak nelehko, jako proč se tehdy tak hloupě mluvilo a psalo. A hlavně, proč se tomu muselo naslouchat. Vždyť to bylo odpudivé.
Protože mnozí Němci z někdejší sovětské zóny nechtěli v tak odpudivé zóně žít, odcházeli na Západ. Proto bylo třeba postavit stavbu odpudivosti, aby jim v těch odchodech režim zabránil. Vyvolalo to odpor, který se projevil například proslulým výrokem Johna Fitzgeralda Kennedyho, který při návštěvě Berlína tváří v tvář zdi prohlásil: "Jsem Berlíňan!"
Stavět zdi a ploty se mnoha lidem nezamlouvá. Taková oplocení by prý neměla od sebe lidi oddělovat. Je to představa krásná, nicméně mnohdy naivní. Postavit si občas hradbu, aby mi jen tak někdo nelezl na dvorek, nenosil tam kdo ví co a nakonec mě nevyháněl z kuchyně, je někdy pochopitelné. Nutné, byť smutné.
Postavit však zeď, aby si lidé nemohli zajít tam, kde je přijímají, ba vítají, jenom proto, že si jejich hospodář-majitel osobuje právo nařizovat jim, co mají dělat, jak to mají dělat a pro koho, je hnusné. Odpudivé. Což bylo jediným posláním berlínské zdi. A za pokus o porušení této svobodomyslné a vznešené odpudivosti se i zabíjelo.
Trpíte-li "ostalgií", jděte do Berlína a postavte se ke zbytkům berlínské zdi.
