"Jsem nepředstavitelně šťastný. První věcí, která mě napadla, když jsem synka v sirotčinci uviděl, bylo to, že mu uvařím maso. Chtěl jsem, aby jedl zase ode mě," svěřil se otec listu China Daily.
Trápení pana Wanga, farmáře z chudé provincie Kuej-čou, je jedním z mála příběhů unesených dětí v Číně, který skončil happy endem. Většinou se rodiče se svými ratolestmi už nikdy neshledají. Každý rok je takových přinejmenším několik tisíc.
Malého potomka pana Wang Pan-čchinga nalezla policie při zátahu na obchodníky s dětmi letos v květnu. Spolu s patnácti dalšími. Tím však skutečné komplikace teprve začaly. Klouček neměl žádné doklady, podle nich by ho bylo možné identifikovat, sám si přirozeně nic nepamatoval - v době únosu měl pouhých deset měsíců.
Začalo velké pátrání. Fotografie Chua Kuo-kanga (tak byl kluk pojmenován v policejních dokumentech) se společně s obrázky dalších celkem šedesáti nalezených dětí objevila v televizi, v novinách i na internetu. Akce nazvaná "Děti hledají svůj domov" byla vůbec první takovou kampaní, jež v Číně proběhla. 
Pro "chlapce číslo 39" nakonec dopadla nejlépe, jak mohla. Otec ho na webu poznal a okamžitě kontaktoval policii v Kuej-čou. Testy DNA nakonec potvrdily to, co pan Wang vycítil okamžitě - že teď téměř tříletý chlapeček je skutečně jeho synem.
Teď ještě zbývá učinit zadost poměrně komplikovaným byrokratickým procedurám a chlapec bude moci odjet domů. "Chci, aby se tak stalo co nejdříve," řekl otec listu China Daily.
Tisíce jiných unesených dětí takové štěstí neměly. Třeba chlapeček paní Teng Chuej-tungové, jehož smutný osud nedávno popisovala televize CNN. Před rokem a půl ho coby devítiměsíčního unesli z náruče jeho tehdy sedmileté sestry. Přímo na prahu domku Tengových.
"Synka vidím všude, představuju si, jak by byl vysoký, jak rychle by utíkal," svěřila se žena americké stanici.
Nelegální byznys s dětmi zažívá v Číně boom
Nelegální byznys s unesenými dětmi zažívá v říši středu velice nebývalý boom. Únosy a kšeftování s batolaty jsou totiž hrůzným důsledkem předpisů, které v Číně už dlouhé roky platí. Především legislativních rovnic, jež jsou dosud stejně "svaté" jako vláda jedné strany: jeden manželský pár = jedno dítě (tato rovnice platí pro městské oblasti). Případně: jeden pár = dvě děti (platí pro venkov).
Drastickou populační politikou se Čína snaží zpomalit populační explozi. To je v přelidněné zemi pochopitelné. Podle oficiálních údajů drsné plánování rodičovství zabránilo za posledních 30 let narození 400 milionů Číňanů.
Ovšem přináší i spoustu negativních vedlejších důsledků, mimo jiné černý obchod s dětmi. Malých tvorečků kvůli kontroverzním předpisům "nějak přebývá" a rodiče, jimž se narodí další, už "nadpočetný", se ho v obavách z úředních sankcí občas snaží prodat.
Někteří Číňané takové děti kupují a pak vychovají. Třeba proto, že nemohou mít vlastní, nebo jen chtějí mít další. Koupené děti se oficiálně vydávají za adoptované a ty jsou osvobozeny od poplatků a pokut, které se běžně platí za "nadpočetné" vlastní potomky.
Chudí vesničané pak prodávají děti proto, že je nejsou schopni uživit. Lichváři, kteří riskují trest smrti, "vykupují" novorozené chlapce za sto dolarů, dívky stojí o třetinu méně. Koncoví zákazníci jsou ochotni zaplatit až dvacetinásobek.
Namočily se také úřady
Letos v létě bylo dokonce zjištěno, že právě v provincii Kuej-čou se těmito zavrženíhodnými obchody zabývaly dokonce místní úřady. Papaláši přitom postupovali s krajním cynismem.
Rodičům, kteří nebyli schopni zaplatit vysokou pokutu za porušení zákona o rodině, "nadpočetné" děti nekompromisně odebrali. Odvezli je do sirotčinců, odkud je zřejmě s falešnými doklady prodali párům z USA a západní Evropy k adopci.
"Kus" za tři tisíce dolarů. Získané příjmy si pak rozdělily sirotčince a úřady. Není vyloučeno, že někteří zainteresovaní odcházeli s hrdým pocitem, jak skvělý život dítěti zařídili.
