S jakými pocity odcházíte po 12 letech ředitelování?
Je to částečně smutná chvíle, částečně je to úkol. Krizi už jsem přestál. Musím na poslední chvíli stihnout spoustu věcí. Odškrtávám položky, které musím vyřešit. Převažuje to racionální nad emocemi. Zahradu opouštím v pátek, ale odlétám až v lednu. Ještě absolvuji předodjezdovou přípravu v českých centrech a na ministerstvu. Já se těším, je to taková kombinace smutku a úlevy.
Vzpoura zaměstnanců pražské zooPetr Fejk nedbal na zvířata, bouří se zaměstnanci |
Někteří zaměstnanci se v době vašeho odchodu odvážili mluvit i o chybách v zahradě. Je pravda, že několik supů se otrávilo, když pozřeli zbytky oprýskaného nátěru z voliéry a jeden pták uhynul?
To není spojené s odchodem. To je moje dvanáctiletá realita. Novináři vždycky přicházejí s něčím, co je výsledkem neloajality v podniku. V zahradě není nic tajné. Takových věcí my tady řešíme desítky každý měsíc.
Velká voliéra dravců se desítky let neopravovala a máme posudky, že jestli ji neopravíme, tak spadne. Od začátku s podobou rekonstrukce nesouhlasili všichni. Ptačí sekce chtěla postavit pro ten mezičas, kdy se bude čekat na novou voliéru, voliéry provizorní. To by stálo dalších šest milionů. To by byl manažerský úlet. Máme omezené prostředky.
Dobře, ale pokud uhynulo zvíře, tak to snad není "problém, jakých se řeší desítky každý měsíc"?
Počkejte, já jsem na začátku. Ptáky jsme dali do karantény. Voliéru jsme rekonstruovali. Zbavili jsme ji starého nátěru, který obsahoval barvy s olovem, a voliéru jsme opatřili novým nátěrem. Supi hnědí sbírají potravu ze země, ta se kontaminovala a jeden pták uhynul. Tak jsme přijali opatření a snažili se voliéru připravit lépe. Osobně jsem kontroloval její vyčištění. Kontrolovali jsme to třikrát a dvakrát jsem dal zoologům za pravdu. Nejdříve jsme zbytky barvy sbírali, pak jsme otrhávali zeleň a dokonce voliéru luxovali. Podílelo se na tom patnáct až dvacet lidí včetně horolezců.
Při poslední kontrole jsem prolezl osobně celou voliéru.Lépe už bychom ji sterilizovali snad jedině tak, že bychom dynamitem odstřelili kus skály, na které se mohly úlomky barvy zachytit. Určitá míra rizika tam bude vždycky. Po dvou vyčištění jsem voliéru odsouhlasil jako provozuschopnou.
Skutečně jste úhynu supa nemohli předejít?Oprýskaná barva nebyla na první pohled patrná. Při dešti se z horních partií skály smyla hlína i téměř neviditelné zbytky nátěru.
Proč dáváte výpovědi dlouholetým pracovníkům na poslední chvíli? Jde třeba o ornitologa Karla Pitharta a ošetřovatele slonů Zbyňka Šíšu, veterinářku Pavlínu Hájkovou a další.
To vůči mně není fér, pokud to někdo takhle interpretuje a dává propouštění do účelové souvislosti s mým odchodem. V zahradě před rokem proběhl personální audit nařízený magistrátem. Z jiných příspěvkových organizací odcházelo dvacet až čtyřicet lidí. Naše organizace dopadla se třemi výpověďmi nejlépe. Ty jsem musel rozdat. Já jsem tady ředitelem až do poslední chvíle. Audit jsem si neobjednal a na konkrétní lidi neukázal.
Týká se to těch lidí, co jsem jmenoval?
Ano, kromě té veterinářky, která měla externí smlouvu.
I vaši odpůrci vám přiznávají, že jste vykonal spoustu práce a přivedl rekordní počet návštěvníků, ale mají pocit, že někdy se to stalo na úkor pohodlí zvířat. Zvířatům se během dne zavírala dvířka do ubikací, aby si nemohla odpočinout a musela být pořád na očích návštěvníků. Ve výběhu Afrika chybí stín, takže tam zvířata v horkých dnech strádají. Papoušci jsou se zastřiženými křídly chováni v příliš velké skupině, ve které mají ptáci málo prostoru.
Víte, to jsou v drtivé většině klišé. O všem rozhodoval celý tým. Ale nikdy jsem si nenechal vnutit žádný diktát.To, co jste jmenoval, je standardem v nejlepších zahradách světa. Použití skel se nevyhýbá žádná zoologická zahrada na světě. Požadavek, aby skla úplně zmizela, jsem neakceptoval. Samozřejmě, že použití skel musí být ohleduplné. Taky bych si nedovolil taková rozhodnutí dělat, když jsem začínal – ale po deseti letech?
Ornitologové by nejraději chovali ptáky v malé voliéře zasunuté někde vzadu, aby návštěvníci neotravovali. S nimi jsem nikdy za dvanáct let své kariéry v zoo nedošel ke shodě.
Proto asi vyrůstá ta opozice a neloajalita vůči vám...
Ti lidé byli mými oponenty dvanáct let, tak už by museli odejít dávno, kdybych se měl mstít. To, že na ně ukázal personální audit, je náhoda. Ale jsou to zastánci staré školy, nepopírám. Starou generaci převálcuje modernější názor na zvířata. My teď zavádíme nový projekt, kdy se snažíme ta zvířata trénovat. Dokonce jsme pozvali školitele ze Spojených států amerických.
V čem to spočívá?
Není to žádná drezúra, ale způsob komunikace se zvířaty. Pozitivně je motivujeme k úkonům, které po nich chceme - třeba veterinární ošetření nebo transport.
A to jde nacvičit?
Víte, že jsou zvířata, která veterináři po výcviku sama nastaví zadek, nechají si píchnout injekci, vezmou pamlsek a zase odejdou? Stará škola obnášela, že k nám přišel lední medvěd z Brna za samicí, vešel do transportního tunelu a tam se zasekl. Na to nemusíte být odborník, abyste poznal vystresované zvíře. Důležité je netlačit ho. Nechat ho tam.
Není dávný případ, kdy chovatel vzal hadici se studenou vodu a pral to do něj tak dlouho, dokud se naprosto vystresovaný medvěd do té ubikace nedostal. Medvěd nám tam málem umřel. Kdybych to věděl, tak bych to nedovolil.
Ve výběhu antilop existovala do nynějška takzvaná kamenná moréna (zábrana), na které si jedno zvíře zlámalo nohy a muselo být utraceno. Ani plot, který ji nahradil, není údajně bezpečný.
Trošku mě mrzí, že jste takhle nainfikovaný mými odpůrci. Každý by si měl zkusit tu zahradu řídit. Dvanáct let práce obnáší spory, nehody, ne všechno se podařilo. Nikdy přesně neodhadnete, jak se zvíře zachová v nové expozici. Moji odpůrci mluví i o svojí zodpovědnosti. Morénu prosadil tehdejší zoolog, došlo k nehodě, tak jsme tam dali plot. Nestačil.
Jasně, mohl jsem tam dát kovový plot rovnou, ale v té zahradě uplatňujeme filozofii přírodních materiálů a máme tady těch expozic sto padesát. Teď se moréna odklízí, protože už ten plot považuji za bezpečný.
Není to tak, že se nahromadila kritika, protože o podobných věcech se dvanáct let nesmělo mluvit? Mám pocit, že vaši zaměstnanci se vás opravdu hodně báli..
Myslím si, že to není pravda. Leccos mohou být drby, leccos zbabělost. Jak mám doložit, že každý mohl projevit svůj názor? Máme vnitřní podnikový časopis a v něm se kritika objevila.
Je pravda, že pražská zoo po loňském odvolání náměstka Miroslava Miroslava Špičky nemá v nejužším vedení zoologa nebo veterináře, což odporuje zákonu?
Víte, podobné námitky jsem poslouchal pět let. To jsou jen účelové věci. Neříkám, že je na tom něco špatného, že vám poskytli informace tohoto typu, ale za pět let se na to budou dívat jinak. Všichni moji kritici tu měli luxusní podmínky k práci.
Pojďme k příjemnějším věcem. Jakých novinek se návštěvníci v nejbližší době v zahradě dočkají?
Začne se budovat úplně nový pavilon slonů za tři sta milionů. Otevře se v roce 2011. Teď běží rekonstrukce ptačích voliér a chystá se nová expozice člunozobců (druh ptáků). Otevře se i středisko enviromentální výchovy. Tam bude dominovat pódium, jeviště a hlediště a tam se budou prezentovat zvířata v přirozených aktivitách s chovateli. Bude se stavět nová expozice Austrálie s klokany. Lidi budou mít přístup mezi ně. Plánujeme i expozici "Evropská řeka" s rybami a na vodu vázanými savci.
Jaký je váš názor na nápad spojit botanickou a zoologickou zahradu, který předestřel pražský magistrát?
Zoo to nepotřebuje. Botanická zahrada to také nepotřebuje. Chápu ale, že o tom město uvažuje. Kdyby se to stalo za mě, tak by to byl úkol, který by bylo třeba splnit. On má svá rizika i potenciál určitých výhod. Co z toho převáží, záleží na kvalitě manažerů.
Výhodou by byla úspora lidí a peněz, protože část managementu by obě zahrady sdílely. Ale jaká jsou rizika?
Největší riziko je, že se oba podniky personálně rozhodí. Zahrady fungují a jsou na vrcholu – návštěvnicky, personálně, ekonomicky. Nemají důvod se spojovat. Chápal bych, kdyby jedna byla dobrá a jedna špatná.
Označil jste magistrátu, koho byste rád viděl jako svého nástupce?
To jde mimo mě.
Budete nějak bilancovat – třeba že byste jednou napsal knihu o pražské zoo?
Až budu v důchodu, nevylučuji nic. Ale dokud jsem v produktivním věku, tak se chci věnovat produktivním aktivitám. Ale určitě, je to téma, které je pro mě strašně sugestivní a já mu propadl.
