Nyní si tedy tyto dva štíty vyměnily role. Páteř evropské obrany proti raketám nevyzpytatelných režimů s krátkým a středním doletem bude tvořit Aegis. A velký radar ho doplní, pokud například Írán někdy v budoucnu vyvine mezikontinentální střely schopné zasáhnout kterékoliv místo v Evropě či USA.
Experti NATO ze zvláštního výzkumného centra v Amsterdamu odhadují, že tato hrozba se může Evropy týkat asi tak za deset let. Právě tehdy by se mohl do hry znovu vrátit velký radar, jehož projekt dal prezident USA Barack Obama k ledu, když s jeho příchodem do Bílého domu získali navrch politici s jinou představou protiraketové obrany.
Co vlastně umí a jak vznikl námořní protiraketový štít Aegis?
Jeho rakety a radary jsou umístěny na 18 křižnících a torpédoborcích. Další stovku tvoří podpůrná plavidla. Aegis vznikal v 70. letech a byl původně určen k ochraně letadlových lodí před útoky sovětských letounů. Postupně se však vyvinul v bezkonkurenční protiraketový systém. Námořní radar může například sledovat až 100 cílů najednou na vzdálenost 190 kilometrů.
Nynější střely SM-3 mají být v roce 2015 nahrazeny dokonalejšími raketami SM-3/IB, které už budou odpalovány i z pozemních stanovišť. A za dalších pět let by je měly doplnit rakety SM-3/IIB. Ty už mají ničit i mezikontinentální střely.
Aliance s USA se pak musí rozhodnout, zda má ještě vůbec smysl návrat k velkému radaru, nebo jestli už zůstane pouze u osvědčeného štítu Aegis. Konstruktéři ho mimochodem pojmenovali podle bouřkového štítu se smrtícími paprsky blesků, jimiž se chránil vládce starořeckých bohů Zeus.
