Švanda se tehdy zrovna vrátil ze zahraniční cesty na devizový příslib. Navštívil tam například Vatikánský rozhlas a svého prastrýce, dnešního kardinála Tomáše Špidílka.
"Lidé, kteří znali jeho názory, byli přesvědčeni o jeho násilné smrti právě v souvislosti s jeho cestou do zahraničí," vzpomíná Švandův spolužák Ivo Ondračka.
StB podle něj rodině a přátelům vyhrožovala. "Chceš také skončit jako Švanda na dně Macochy," ptali se pracovníci StB. Výhružky všechny utvrdili v tom, že byl Švanda zavražděn.
Zemřel kvůli názorům
V roce 1981 byl Pavel Švanda nadějným studentem architektury, psal básně a eseje. Byl ambiciózní, přesto už nedokázal jít k volbám jediné strany.
"Dnešní systém státní moci se konkrétně ke mně chová víc než shovívavě a stačilo by opravdu jen myslet si svoje a přikyvovat, přikyvovat, přikyvovat... a mám život nalinkovaný jedna radost," napsal Švanda své přítelkyni.
Jenže Švanda o nalinkovaný život nestál. "Oni nás zničí, sežerou, rozcupujou aniž si to vůbec uvědomíme. Až zlikvidují chartisty, bude na řadě církev. Až zdecimují církev a z kostelů nadělají muzea ateismu, přijde na řadu jeden každý z nás," pokračoval nadějný student v dopise.
V pátek 2. října 1981 ho spolužáci viděli naposledy.
Vyšetřování Švandovi smrti bylo obnoveno po roce 1989. Podle Ondračky ve spise stojí: "Není možné jednoznačně konstatovat, že došlo k sebevraždě. Současně se nepodařilo zjistit a zajistit důkazy umožňující trestní stíhání."
