O zlínském případu se říká, že je zřejmě první v Česku, kdy někdo zavraždil bývalé nadřízené kvůli propuštění. Hrozí, že jich přibude?
Ukazují to zkušenosti z krize v 30. letech. Tehdy se zvýšila míra depresí a strachu a přibylo sebevražd. Zároveň se zvýšila agresivita, což vedlo k vyšší kriminalitě. Propuštění lidé pak svou agresivitu logicky obraceli proti těm, kteří je propustili. O tom včerejším případu moc nevím, ale zdá se, že zapadá do stejného vzorce, který se někdy označuje jako "rozšířená sebevražda". Tedy že se člověk v zoufalství a ve vzteku rozhodne vzít si život a zároveň zavraždí někoho dalšího.
Je vůbec možné takovým incidentům zabránit?
Činu člověka, který spáchá vraždu poprvé, se prakticky nedá předejít. Ze statistik vyplývá, že asi jen polovina vrahů spěla k takovému činu celý život – od malých krádeží přes větší až k vraždě. Ale druhá polovina jsou lidé, kteří až do té doby nic nespáchali a vražda je jejich první vážnější delikt. Je to u nich nečekaná změna chování, která souvisí s tím, že se cítí naprosto zoufalí.
Propuštěný střílel po šéfechPoranil je, sám zemřel |
Přibývá obecně lidí, kteří mají kvůli krizi psychické potíže?
Ano. Současná ekonomická krize je hlavním důvodem, proč se teď na psychology obrací čím dál víc lidí. Je to znát.
Jaký typ lidí se s propuštěním z práce vyrovnává nejhůře?
Jsou to především dvě věkové skupiny. V prvé řadě lidé, kterým je přes padesát a mají pocit, že už nikdy nenajdou jinou práci. A pak jsou to zhruba čtyřicetiletí muži, kteří mají stres z toho, že je na nich finančně závislá manželka s dětmi a navíc musí splácet hypotéku.
Co poradit lidem, kteří přijdou o práci, aby situaci zvládli?
Já jim radím, aby se za každou cenu snažili nevypadnout z časového rytmu. Aby třeba vstávali tak, jako když chodili do práce. Zároveň musí hledat intenzivně práci a vzít třeba i nějakou méně kvalifikovanou. Musí se prostě udržet v běžném pracovním cyklu a nesmí se uzavírat do sebe.
