Umělecké centrum sídlí na Oranienburgstrasse, ve starobylé židovské čtvrti na území někdejšího východního Berlína. Jde o unikátní pětipatrovou budovu, ve které si pronajímá ateliéry více než sto umělců. Vedle nich tu sídlí bary, restaurace, kino a divadlo.
Tacheles v sobě skrývá spojení dvou protikladů - tajemné starobylosti a křiklavého punku.
Živý organismus
Budova z roku 1908 sloužila jako obchodní dům; dokonce se tu předvádělo jedno z prvních televizních vysílání v Německu. Za druhé světové války zde sídlilo vrchní velitelství SS, které se stalo terčem spojeneckých bombardérů.
Interiér je pokrytý graffiti
Součástí je i zahrada s autobusem
Poničený dům byl dlouhá léta opuštěný a následně určený k demolici. Jeho osudu se v 90. letech ujali squateři, kteří někdejší nacistickou centrálu proměnili v dům progresivního umění.
Stěny v Tacheles jsou pokryty silnými vrstvami graffiti. Návštěvníci, kteří sem v průběhu roku zavítají, se bez obav mohou projevit vlastní kresbou, takže se interiér domu neustále mění. Je jako živý organismus, který nezná hranice.
SQUATEŘI SI V PRAZE VYHLÉDLI OSMDESÁT CHÁTRAJÍCÍCH DOMŮ |
Lidé jsou touto zvláštní budovou, jež je otevřena dvacet čtyři hodin denně a je popsána snad v každém turistickém průvodci, fascinováni. Každoročně jich sem zavítá zhruba 300 000.
V ateliérech lze pozorovat umělce při práci a koukat jim doslova přes rameno. Často se tu také pořádají výstavy a k mání tu jsou obrazy, koláže, trička i složitější (a nepoměrně dražší) sochy či pozoruhodné instalace. Tyto práce je ovšem zakázáno fotit. Výtvarníci se bojí, že jim jejich nápady někdo ukradne, takže přidrzlé fotografy občas odmění napomenutím či nadávkou.
Squat Tacheles stojí na lukrativním místě v centru Berlína na Oranienburgstrasse
Jejich obavy možná nejsou neoprávněné. Z jejich výtvorů totiž srší nezávislost a neotřelost. V 90. letech tu ostatně působila řada osobností, které se později proslavily. Například taneční choreografka Sasha Waltz, jež dnes vede slavnou divadelní scénu SophienSaele Berlin.
Konec legendy?
Tacheles však není opravdovým squatem. Jeho obyvatelé měli donedávna platnou smlouvu s majitelem a stále počítají s podporou berlínské radnice.
"V budově nikdo nastálo nebydlí. Jen na počátku 90. let, když budovu obsadili kumštýři, se v Tacheles přespávalo," vysvětluje mluvčí domu Linda Černá, která prožila dětství v Čechách.
Tacheles má nicméně právě dnes problémy. Ještě na konci roku 2008 měli zdejší umělci dohodu o symbolickém nájmu se společností Fundus, která pozemek s budovou kdysi privatizovala.
Berlínský squat Tacheles protestuje proti svému zrušení.
Poté ale vyšlo najevo, že společnost Fundus dluží velké peníze bance, která chce nyní Tacheles prodat. Na jeho místě má vyrůst nákupní centrum a hotel.
Smlouva s umělci letos nebyla prodloužena, a osud alternativního centra je tak ve hvězdách. Na konci srpna proběhl soud, v němž se rozhodlo, že kumštýři musí Tacheles vyklidit.
"Může se z nás stát squat v pravém slova smyslu," směje se Linda Černá a dodává: "Chceme ale bojovat za další existenci tohoto unikátního prostoru. Shromáždili jsme čtyřicet tisíc podpisů, hodláme se soudit na nejvyšších instancích a nebojíme se oslovit ani Angelu Merkelovou. - čtěte Squateři obsadili v Londýně luxusní dům za šest milionů liber
HISTORIE TACHELESBudova Tacheles, postavená na počátku 20. století jako obchodní dům, byla několikrát téměř srovnána se zemí. Sídlí ve staré židovské čtvrti a její jméno pochází z jidiš. Tacheles znamená "otevřenou mluvu či odhalení". V průběhu 2. světové války si z ní nacisté udělali jednu z administrativních základen a byli tu také drženi francouzští zajatci. Při náletech Spojenců byla část Tacheles poničena. Po válce se dům ocitl ve východním Berlíně, avšak východoněmecká vláda nenalezla na opravu unikátní budovy finance. Dům tak byl určen k demolici. V únoru 1990 však Tacheles obsadili mladí umělci z celého světa a budova byla prohlášena za architektonickou památku. Režisér Wolfgang Becker tu mimo jiné natočil scénu do známého filmu Good Bye, Lenin! |
