"Politické konzultace dokončíme během šesti týdnů, následovat bude podpis dvou protokolů a jejich předložení parlamentům k ratifikaci," citovala britská BBC ze včerejšího společného prohlášení ministerstev zahraničí.
Zprostředkovatelem rozhovorů mezi Ankarou a Jerevanem bylo Švýcarsko. Turečtí a arménští politici teď budou necelé dva měsíce rozhodovat o znění zmíněných dvou protokolů. Jeden se týká navázání diplomatických vztahů a druhý vzájemné spolupráce.
Ankara s Jerevan nemají diplomatické vazby od roku 1991, kdy Arménie vyhlásila nezávislost na Sovětském svazu. Jeho součástí byla od roku 1920.
Spor o události z let 1915 až 1917 ale trvá mnohem déle. Co se tehdy stalo? Při deportaci Arménů do Sýrie zemřely statisíce lidí. Podle historiků až milion a půl. Byla to první genocida dvacátého století, říkají odborníci. Turci jsou zásadně proti. Ano, represe byly, připouštějí. Ale genocida? V žádném případě. A mrtvých prý taky nebylo zdaleka tolik.
Kdo dnes v Turecku mluví o genocidě, dopouští se trestného činu podle paragrafu 301: urážky turectví. A může jít za mříže. Na svou otevřenost v této otázce před dvěma lety doplatil turecko-arménský novinář Hrant Dink. Vydával dvojjazyčné, turecko-arménské noviny Agos. Psal o genocidě, kritizoval turecké politiky za její popírání, chtěl veřejnou debatu. V lednu 2007 zemřel v Istanbulu rukou atentátníka, sedmnáctiletého tureckého nacionalisty. - o Dinkově vraždě si přečtěte zde
Jedním z výsledků nové diplomatické aktivity by mělo být i otevření hranic. Ty jsou neprostupné od roku 1993, kdy se Turci zastali Ázerbajdžánu v konfliktu s Arménií o Náhorní Karabach. Jak ale zdůraznil turecký ministr zahraničí Ahmet Davutoglu, dohoda neznamená, že by se hranice otevřely hned.
Prezident přijel na fotbal
První "vlaštovkou" smíření mezi Tureckem a Arménií byl loňský fotbalový zápas kvalifikace Světového poháru. Do Arménie na něj přijel turecký prezident Abdullah Gül. -více čtete zde
Letos arménská hlava státu podmiňuje svou účast na kvalifikačním zápase obou zemí v Turecku znovuotevřením hranic nebo zásadním posunem v jednáních.
Prohlášení obou států přivítala jak americká administrativa, tak kupříkladu francouzský prezident Nicolas Sarkozy. "Jde o událost historického významu, která přispěje ke stabilitě v regionu," prohlásil Sarkozy, mimo jiné důrazný odpůrce vstupu Turecka do EU.
Je ale vůbec možné, aby se obě země opravdu smířily? Bezesporu ano. Ale historická zkušenost nabádá spíše k obezřetnosti. Není to poprvé, kdy Turci a Arméni mluví o novém začátku. Zatím však nikdy k ničemu pořádnému nedospěli. Hranice jsou pořád zavřené, v Turecku soudí za paragraf 301 a v Arménii se turecké kávě striktně říká arménská.
