Réza je živoucím důkazem toho, o čem se světová média dozvěděla jen prostřednictvím lídrů opozice, kteří režim obvinili z krutého zacházení, včetně znásilňování stovek Íránců zadržených během letních nepokojů.
Chlapcův příběh začal v polovině července, kdy byl s asi čtyřiceti dalšími teenagery zatčen při demonstraci v metropoli jedné z 30 provincií Íránu. Revoluční gardy je odvedly na základnu, zavázaly jim oči, svlékly a zbičovaly kabelem. Potom je zamkly v ocelovém dopravním kontejneru.
Té první noci si Rézu vybrali tři muži ve volném oblečení. Vypadali prý jako vězni. Zatímco se ostatní chlapci dívali, přinutili ho kleknout si na všechny čtyři. Jeden mu držel hlavu dolů, další mu sedl na záda a třetí se na něj vymočil. Pak Rézu znásilnil.
"Říkali nám, že to dělají kvůli Bohu a kdo si myslíme, že jsme, když si dovolíme demonstrovat," říká chlapec. Zbylé zajatce varovali, že pokud nebudou druhý den při výslechu spolupracovat, čeká je totéž.
Exkrementy do obličeje
Znásilněného hocha odvlekli ven a na noc ho přivázali k železné tyči. Ráno se jeden z mužů vrátil s dotazem, zda se Réza poučil. "Rozzlobil jsem se. Plivl jsem mu do obličeje a proklel ho. On mě na oplátku zbil," vypráví. Po dvaceti minutách se muž vrátil s pytlem plných exkrementů, které Rézovi hodil do tváře a pohrozil mu, že je bude muset sníst.
Později se chlapec dostal k výslechu, kde popsal všechny hrůzy předchozích hodin. "Udělal jsem chybu, ten muž měl laskavý hlas a já měl zavázané oči. Říkal, že to prošetří, byl jsem plný naděje." Místo toho přišla studená sprcha.
Rézu nařídil svázat a pak jej sám znásilnil se slovy: "Tentokrát to udělám já, aby ses poučil a tyhle báchorky neříkal jiným. Zasloužíš si to. Vy kluci byste měli být znásilňováni, dokud neumřete". Po úmorném týrání čekala chlapce třídenní samotka.
A pak podepsal "prohlášení", ve kterém se doznal, že zahraniční síly jemu a jeho přátelům nařídily zapalovat banky a budovy státních médií. Navíc byl přinucen označit jako vůdce bandy svého o rok staršího kamaráda, který později v nemocnici na následky krutého bití zemřel. "Tak moc jsem se třásl, že jsem ani neslyšel, co říkali. Podepsal bych cokoliv, jen aby mě znovu neznásilnili," vypráví.
Den poté byl Réza s ostatními zajatci převezen na policejní stanici, kde zůstal celý další týden. Třetí noc vstoupili do cely policisté, zavázali mu oči a na toaletě jej znovu zneužili. "Začaly se mi třást ruce, kolena si mi propadala, nemohl jsem ani pořádně stát. Upadl jsem a hlavou jsem se tvrdě uhodil o zem. Chtěl jsem se tak zabít. Začal jsem na ně řvát, aby mě zabili aspoň oni, už jsem to nemohl dál snášet. Nenáviděl jsem se," říká se slzami v očích.
Ráno si chlapce předvolal policejní velitel a zeptal se, proč předchozí noci tolik křičel. Když mu Réza vše pověděl, požádal ho, aby identifikoval ty, co ho znásilnili. Chlapec namítl, že měl zavázané oči. Velitel mu vlepil facku a obvinil ho ze lži. Pak Rézu donutil podepsat prohlášení, v němž se přiznal k nepodloženým obviněním vůči bezpečnostním silám.
Nebude mlčet, zemřete
Kdo čeká, že tím chlapcovo trápení skončilo, mýlí se. Réza byl s dalšími 130 vězni nahnán do dvora místního Revolučního soudu, kde soudce pohrozil oprátkou všem, kteří násilně odporovali islámské revoluci. Přečetl jména deseti teenagerů včetně Rézova. Vzkaz to byl jasný - pokud nebudou o svém zneužití mlčet, čeká je smrt.
Příštích deset dnů strávil patnáctiletý hoch v hlavním městském vězení - se želízky na rukou, v malé cele, s šesti dalšími chlapci. Po večerech si dozorci zkracovali dlouhou chvíli jejich bitím. Přitom opakovaně vždy tři z nich odváděli pryč.
"Když se kluci vrátili, byli velmi potichu a upjatí," vzpomíná Réza. Když přišla řada na něj a další dva zajatce, dozorce jim přikázal se svléknout a společně souložit. "Říkal, že to nás očistí - byli jsme tak otřeseni, že jsme se na sebe nebyli schopni ani podívat. To nám pomohlo se trochu uklidnit."
|
Vše o protestech v ÍránuPo dlouhých dvaceti dnech se podařilo chlapcově rodině dosáhnout Rézova propuštění na kauci ve výši 45 tisíc liber (asi 1 350 000 korun). Předtím byl naposledy varován, aby o poměrech ve vězení držel jazyk za zuby. Rézův bratr se jen od svého přítele - a strážce ve vězení, kde pobýval i Réza - dozvěděl, že během zadržení byl chlapec nemocný. "Tu noc, kdy ho propustili, nekontrolovatelně plakal, pak se zhroutil a všechno řekl matce," vzpomíná jeho bratr.
Rodině se podařilo přesvědčit jednu lékařku, aby chlapce i přes nebezpečí, které jí hrozilo, ošetřila. Réza je dnes hluboce traumatizován, nemůže spát a stále se děsí představy, že se vrátí do vězení.
Lékařka potvrdila listu The Times, že podobný osud nachystaly ozbrojené složky režimu i mnoha dalším zajatcům. "V nemocnici máme takových případů hodně, ale nemůžeme o nich podat zprávu. Nedovolí nám to nikam zapsat. Nechtějí žádné papírování," uvedla.
Svou identitu nechce prozradit ani Réza. "Můj život skončil, nemyslím si, že se z toho někdy dostanu," říká při vzpomínce na nedávné zážitky. Podle lékařky trápí chlapce sebevražedné myšlenky. Jeho rodina je zoufalá a vymýšlí způsob, jak uniknout ze země.
