V rámci povinného rituálu následovala protiakce, tedy vyhoštění stejného počtu našich diplomatů ve stejných funkcích z Ruska. A to je bratru vše, co se o záležitosti ústy Černínského paláce můžeme dozvědět.
Jak závažné byly aktivity ruských "diplomatů"? Nevíme. Točilo se to kolem amerického radaru? Nevíme. Přerostly aktivity ruských "špionů" únosnou míru? Nevíme. Můžeme si na to vůbec udělat nějaký názor? Že nevíme? Tak to zkusme aspoň dedukcí.
Vypovídání pracovníků cizích ambasád je v první řadě pokračováním zahraniční politiky jinými prostředky. Jde o standardní nástroj diplomacie, nikoli o závěrečné dějství dobře utajeného a patřičně dramatického špionážního boje.
Lidí, kteří s diplomatickým krytím zjišťují, co by neměli, u nás bude pořád dost a dost, na tom vyhazov dvěma agentům nic nezmění. (Podle hrubých odhadů u nás obdobných maníků nosí ruský pas stovky, zatímco americký jen hrstka. Tolik o sférách vlivu a upřímnosti zájmu o naše teritorium.)
Hlavní otázka by tudíž měla mířit do Černínského paláce. Bylo nezbytné, aby tento mimořádný krok podnikla úřednická vláda s mizivým mandátem, a nepočkalo se až na vládu politickou? Doopravdy existuje zásadní strategicko-diplomatický důvod, aby Černín jednal tady a teď?
Budiž, možná šlo o případ, který si vyžadoval rychlé a razantní jednání. Ale pak by opravdu pomohlo, kdyby česká diplomacie něco aspoň naznačila – to v britsko-ruských špionážních tanečcích, které si uchovávají (zřejmě i s určitou dávkou nostalgie) něco ze studenoválečné atmosféry, jsou k mání mrtvé schránky v umělém šutráku a další vynálezy hodné agenta 007. Prostě "kouřící zbraně".
Nám se však neřekne nic, má nám vystačit představa, že jsme se konečně vůči Rusům "vyprsili", když se tady tak neúnosně rozpínají. Dnes už se jich nezalekneme, to je, oč tu běží. Přičteme-li horké srpnové ovzduší, blížící se výročí příjezdu "sovětských ochotníků", začne to až příliš vypadat jako akce uspěchaná, nezralá, kdoví, ne-li vyprovokovaná.
Na vychytralé hry ruské kontrarozvědky si před rokem naběhl i gruzínský prezident Saakašvili, když už uvažujeme o zemích žijících ve stínu "slovanského dubiska".
Přičteme-li fakt, že šéf Bílého domu Barack Obama ausgerechnet v den vypovězení "špionů" zahořekoval nad vyhazováním peněz za předražené obranné (rozuměj radarové) projekty, vyjde nám, že se sice stát má bránit, seč mu síly stačí, symbolická "hokejová" vítězství nad "Rusáky" však do zahraniční politiky nepatří.
