Tři dívky postupně vyskakují na stupně vítězů stále zabalené v igelitu, dostávají na krk místo medailí akreditace a pro kameru, která popojíždí zavěšená nad jejich hlavami, s nimi převádějí radostnou show. Do toho zní finská hymna, nejvýše stoupá vlajka Bermud a na tabuli svítí, že stovku vyhrál Jamajčan Powell. Při zkoušce nemusí být vše dokonalé.
To vše se odehrává na pozadí zářivě modré dráhy a prázdných šedých sedaček, které ve své dokonalosti dohromady působí téměř jako obrázek z počítačové simulace. Velmi moderní je vnitřek zdí Olympijského stadionu, které oplývají inspirací z antické krásy i smutnou historií.
Hry z roku 1936 připomíná například jejich tehdejší symbol, téměř desetitunový ocelový zvon, který dnes stojí puklý na podstavci vedle popelnic. "Šli jsme z rozcvičováku hodně dlouhým tunelem na hlavní stadion, vypadalo to jako z dob Hitlera. Ale jinak je stadion nádherný," líčila tyčkařka Jiřina Ptáčníková.
V rozlehlém areálu například najdete Alej Jesse Owense, náměstí barona Coubertina, bránu s olympijskými kruhy. A hlavně majestátní stadion, kde kdysi hajlovaly desetitisíce lidí.
"Dvakrát jsem tu byl jako novinář. Tehdy byly sedačky jen na hlavní tribuně, jinak lidi seděli na mramorových schodech. Tohle je místo, které psalo historii," líčí sprinterský trenér Luděk Svoboda. "Na nás starší to působí. Ale nevím, jestli to dojme mladé. Oni se třeba ptají: Berlínská zeď byla všude? Říkám: jasně, protože kdyby jí byl jen kousek, lidi by chodili okolo."
U nedaleké restaurace sedí na zemi mladík a z prostoru mezi dlažebními kostkami vydloubává plevel. Na odpadkových koších si například sprinteři ve štafetě místo kolíku předávají odpadek pod heslem: "Čistota je vše". Na ulicích i ve sportu.
"Jídlo a hotel jsou daleko lepší než v Ósace. Je tu německý pořádek, na akreditace se dívají zblízka," říká oštěpařský trenér Rudolf Černý, kouč Barbory Špotákové. Hotel, kde sídlí česká výprava, hlídá ochranka v tmavých oblecích, která nepustí dál nikoho, kdo v hotelu nemá co dělat.
"Němci mají všechno perfektně zařízené," přitakává Barbora Špotáková, kterou v pátek ráno probudili dopingoví komisaři. "Hotel je v centru, je na co se koukat. Jen to spaní. Já si nemůžu stěžovat, mám jednolůžkový pokoj. Ale ostatních, co mají manželské postele na dvoulůžácích, je mi docela líto."
