Pohřeb odpoledne začal přímo v domě rodiny místního váženého Roma Robinsona Dimofteho, otce utonulého Iona. Do místnosti s otevřenou rakví vešli dva pravoslavní duchovní a jejich modlitby a zpěv doprovázel pláč žen. V okamžiku, kdy měla být rakev vynesena z budovy, začali hlasitě křičet všichni přítomní.
Emotivní chvíle nejvíce prožívala Ionova matka Cernisora Dimofteová. Právě ona si několikrát začala rvát vlasy a okolostojící jí museli držet ruce.
Mladíkovo tělo rodina naložila na korbu nákladního vozu, který zdobily květiny, větve jehličnanů a věnce. V dešti usedli nejbližší příbuzní kolem rakve a vůz se vydal k nedalekému pravoslavnému kostelu. Před vozem kráčeli kněží a mladíci nesoucí kříž se jménem zemřelého. Průvod cestou sledovaly desítky dalších lidí.
Po asi hodinovém obřadu v kostele průvod pokračoval na hřbitov. Kněží tam přednesli dvě krátké modlitby a za pomoci připravených lan byla rakev spuštěna do vyzděného hrobu. Ten ještě dnes dopoledne zedníci a hrobníci dokončovali: stěny z bílých cihel doplnily bílozelené obklady.
Ještě před tím jeden z kněží do rakve nalil červené víno a na bílém šatu utonulého mladíka tak vytvořil kříž.
Za rakví do hrobu seskočil jeden z příbuzných, který se pokusil na stěnu připevnit fotografii mladého Iona. Když se mu to nepodařilo, obrázek alespoň položil na rakev. Vedle postavil láhev šampaňského. Pohřeb pak příbuzní ukončili tím, že na hrob položili betonovou desku.
Dimofteho rodina patří v rámci olašských Romů ke skupině takzvaných kalderachů, kteří se v minulosti živili především kotlářstvím. Robinson Dimofte patří k významným členům romské komunity v rumunské župě Vilcea, která má rozlohu jako Karlovarský kraj.
Je morální autoritou a členem romského soudu, pod který prý spadá přibližně pět tisíc Romů. Společně s ním prohřešky řeší další čtyři soudci a mladý Ion byl zvolen jako otcův nástupce. Rodina proto nyní musí hledat nového budoucího principala.
Pohřeb olašských Romů má řadu zákonitostí, které se dědí po generace. Rozloučení se zesnulým si místní nedovedou představit bez třídenní tryzny, během níž je rakev otevřena a tělo vystaveno. Příchozí do rakve dávají věci, které měl nebožtík rád a které se mu podle nich budou hodit i po smrti. V případě Iona Micleska to byl například parfém, mýdlo, hřeben či kartáček na zuby. V rakvi se objevily i peníze.
Pro rodinu je nešťastné úmrtí mladíka tragédií. Romský princ Dimofte měl celkem sedm synů a Ion je už třetí, kterému chystá pohřeb. Jeden z Ionových sourozenců se utopil a další zemřel při automobilové nehodě.
Mladík se koupal nedaleko Staré Boleslavi v jednom z Proboštských jezer a začal se topit. V kritickém stavu ho sanitka převezla do nemocnice, kde po několika dnech zemřel. Po celou dobu, kdy byl napojen na přístroje, v Praze či okolí pobývalo několik desítek příbuzných.
