Příběh si dosud mohli vyslechnout jen vyšetřovatelé, státní zástupce a mužův obhájce. Nyní jej přinesl německý list Der Spiegel, který muži, jenž chce a vzhledem k povinnostem v armádě i musí zůstat v utajení, přidělil jméno Ronny Fischer.
Poněkud paradoxně promluvil jen pár dní předtím, než se právě v Kundúzu rozjela největší německá bojová akce v novodobé historii. Německo, které si zakládá na tom, že se dosud obdobných akcí neúčastnilo, posílá do války stovky mužů i s obrněnými vozidly.
Němci v AfghánistánuNěmecko odstartovalo zatím největší zahraniční bojovou akci. Účastní se jí tři sta německých vojáků, 800 afghánských vojáků a dalších 100 místních policistů. |
Jeho úkol se zdál být jednoduchý. Zatímco on seděl v obrněném transportéru vybaveném střešním kulometem, jeho tři kamarádi zatížení neprůstřelnými vestami prozkoumávali štěrkové pole před ním.
Měli v těchto místech zřídit silniční zátaras. Nešlo to úplně rychle. Kvůli značné tmě měli na očích speciální brýle, které zachytávaly poslední zbytky světla a s jejich pomocí měnily tmu na zelený odraz reality.
Věděli, že se v této oblasti v poslední době zvýšil počet útoků ze strany Talibanu. Věděli, že to hrozí i jim. Ronny Fischer věděl, že je to právě on, kdo má chránit své kamarády. Přesto úplně na všechno připraven nebyl. "Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych mohl někoho zastřelit," řekl listu Der Spiegel.
A pak se to stalo. Nocí se k nim řítilo tmavé auto a za ním další - velké bílé terénní. Ještě než stačil Fischer své kamarády vysílačkou varovat, už je dostihl kužel světla. Jak později shodně vypověděli všichni vojáci, celá situace byla značně podezřelá.
Z hlavně vyšlo patnáct výstřelů, tři byly smrtelné
Auta nereagovala na výzvy k zastavení. Když byla zhruba dvacet metrů od trojice mužů, oba řidiči prudce šlápli na brzdu. Světla z aut prořezávala noční vzduch a bodala vojáky do očí. Přes speciální kamery je náhlé záblesky oslepovaly.
Řidiči otočili vozy navzájem tak dokonale synchronizovaně, jako by je byl vedl choreograf, píše list Der Spiegel. Takový manévr prý předtím Fischer viděl jen v podání speciálně vycvičených osobních strážců.
V tu chvíli se Fischerovi zdálo, že zaslechl výstřely. Jeden z jeho kolegů klesl na zem a on měl na rozmyšlení jen setiny sekundy. Netušil, že voják není mrtvý, dokonce ani raněný. Netušil, že se jen kryje. Jeho ruka na páčce, kterou se odjišťuje kulomet, se pohnula a ze zbraně vyšlo patnáct výstřelů. Hlaveň mířila na první, tmavé auto.
Rodina žádala odplatu podle práva oko za oko
A pak už jen pláč a křik, deroucí se do transportéru přes vysílačku. "V tu chvíli jsem už tušil, že jsem zasáhl nesprávné," řekl voják s tím, že na ten pláč už nikdy nezapomene. V autě, které prostřílel, jela vedle řidiče ještě žena a čtyři děti. Právě ta a dvě děti zemřely. Ostatní přežili se zraněními. Když rodina zemřelé žádala krvavou odplatu podle práva oko za oko, zaplatilo jim Německo jako odškodné dvacet tisíc dolarů.
Vyšetřování trvalo měsíce. Fischerovi hrozil soud kvůli zabití z nedbalosti či těžkému ublížení na zdraví. Nakonec ho však státní zástupkyně obvinění zbavila. Vojáka nyní čekají ještě čtyři měsíce služby v Afghánistánu, a jak řekl listu Der Spiegel, jeho dvanáctiletá služba pak končí a on ji prodlužovat nechce. Chce být policistou.
Němci do válek nechtějíPrávě tento případ byl pro řadu obyvatel Německa jen dalším důkazem toho, že by jejich vojáci neměli jezdit na podobné mise. V anketě listu Die Welt, v níž hlasovalo 8 133 lidí krátce po této události, 77 procent z nich řeklo, že by Německo nemělo mít své jednotky v žádné zemi. A omylům od té doby nebylo konce. Naposledy o uplynulém víkendu se opakovala prakticky stejná situace, kdy vojáci začali u checkpointu střílet na vozidlo, jež odmítlo zastavit. O život přišel jeden afghánský mladík. |
