Věci veřejné jsou taky jedinou malou stranou, která si může dovolit pořádat stranické konference na pražském Žofíně. Svůj časopis díky obrovskému nákladu rozesílá partaj téměř všem českým domácnostem.
Před sedmi lety strana získala první mandát v zastupitelstvu Prahy 1, o čtyři roky později už získala 22% a letos se rozhodla vstoupit do celostátní politiky. Lidem třeba slibuje, že budou o ledasčem rozhodovat v referendu. Zajímavější než politický program je však její marketing, který překoná i velké parlamentní strany.
Stále ještě lokální politické uskupení má "kontakt s klientem", za který by se nemusela stydět ani větší firma. Věci veřejné provozují zelenou linku, na které se můžete každý den od osmi od rána do deseti do večera zdarma svěřovat se svými politickými názory. Můžete navštívit i jejich poradnu pro občany, kde se dobrovolníci pokusí vyřešit váš osobní problém.
Náklady na tuto činnost jsou podle vedení strany zanedbatelné. Největší položku ve stranickém rozpočtu údajně tvoří dva miliony, které strana utratila během kampaně do Evropského parlamentu za billboardy.
"Strana už sedm let zveřejňuje své účetnictví v parlamentu," říká favorit na předsedu strany, novinář Radek John. "Je financována půjčkami i dary. Já sám jsem daroval padesát tisíc. A také časopisem, který má v sobě inzeráty," vysvětluje John.
A právě vydávání časopisu je největší záhadou. Ve vyúčtování strany nefiguruje, vydává ho totiž spřízněné vydavatelství Pražan. Oficiální náklad činí 4 miliony a 250 tisíc kusů. A náklady na jedno číslo nepřesahují 4 miliony korun. Alespoň podle šéfredaktorky a místopředsedkyně strany Kateřiny Klasnové.
Znalcům médií se tato čísla zdají nereálná. "Takový náklad překoná snad i letáky supermarketu," myslí si šéfredaktor časopisu Marketing & Media Daniel Köppl.
Příjmy z inzerce strana zveřejňovat nemusí
Ještě méně uvěřitelná mu připadá cena. Ani ten nejlevnější časopis se podle něj nedá pořídit za korunu. Čtyři miliony kusů by tak vyšly na několik milionů.
Ve Věcech veřejných si také nemůže dovolit inzerovat jen tak někdo. Jedna stránka tu podle inzertního oddělení stojí stovky tisíc až miliony korun. To je víc, než kolik požadují největší média v Česku.
Podle Johna cena odpovídá vysokému nákladu. Spíš než náklad však běžné inzerenty zajímá čtenost. Tu časopis změřit nemůže. Nikdo nezjistí, kolik lidí ho otevře a kdo ho rovnou vyhodí. U Věcí veřejných lze častěji předpokládat spíše druhou variantu.
Prodej drahé inzerce by však mohl být způsob, jak přijímat peníze od sponzorů. Ti místo aby dali sponzorský dar, který musí strana přesně vykázat, mohou zaplatit statisíce za inzerát. Tyto peníze v hospodaření strany nemusí figurovat, protože časopis nevydává.
Jedním z hlavních inzerentů je detektivní agentura ABL. O firmě, jejíž dceřiná společnost nedávno vyhrála sporný tendr na pronájem pražských památek, se mluví jako o hlavním hybateli strany. Podle Klasnové je to však jinak.
"Bude to spíš tím, že jsem osm let přítelkyní pana Bárty, který společnost řídí," říká Klasnová.
