Sociální demokraté tvrdí, že modří ptáci pořádají štvanici. Občanští demokraté naopak naznačují, že se jejich protivníci snaží vmanipulovat do role mučedníků, a tím posílit svoji volební pozici, neboť je známo, že místní publikum soucítí s chudáčky.
Přitom se přehlíží skutečnost, že může jít vskutku o spontánní reakci občanů nakažených českou politickou atmosférou. Všichni metači vajec a hvizdouni, přehlušující předvolební akce ČSSD, sotva budou organizováni volebními štáby té či oné partaje. I kdyby hlavní provokatéři byli v něčím žoldu, většina se přidává dobrovolně, bez úplatků a s neskrývanou rozkoší.
Přitahuje to jako rvačka na venkovské zábavě. Čeští politici by se měli zamyslet proč. Vždyť to byli oni, kdo první hodili vejce do občanského davu. A byl to pukavec velmi páchnoucí. Smrad z něj se šíří společností a nelze jej vyvětrat.
Polarizace veřejnosti, politiky dohnaná až k nenávisti, přináší svoje ovoce – či vlastně vejce. Kolik jsme zažili mobilizací, urážek a vzájemné nekorektnosti. I Jiří Paroubek patří mezi Mičuriny tohoto býlí.
Nejspíš se zaťal po nesporném (a neodpískaném) faulu "Kubiceho zprávy" a podle švejkovského pravidla "zabili jste mi strejčka, tady máte přes držku", zahájil křižácké tažení. To začalo zběsilým povolebním projevem, v němž užil přirovnání k únorovému puči, ač sám vypadal jako Gottwald.
Hulvátskostí, byť vtipnější, ovšem nešetřil ani jeho předchůdce Miloš Zeman. Vulgarismy Mirka Topolánka jsou proslulejší než písničky Beatles. A muž nad vodami, potažmo nad stranami, nositel funkce, která by měla být svorníkem společnosti, pan prezident Václava Klaus?
Není aktivističtějšího a vynalézavějšího rozdělovníka nad něj. Navíc se schopností dávat najevo, že každý, který si myslí něco jiného než hradčanská hlava pomazaná, je prostě a jednoduše nevzdělaný pitomec nebo potměšilý zlovolník.
To ve všeobecném povědomí příliš smířlivosti nevyvolává. K tomu se mnohý z našeho politického ansámblu chová, jako by se na něj nevztahovala zákonná pravidla.
Právě ovajíčkovaní Paroubek a Rath v případě poplatků u lékaře stavějí svůj volební program nad zákon. Jak se tedy mohou podivovat, kašlou-li na zákonnost jejich političtí protivníci z ulic a náměstí?
Nemluvě o zásadách slušného chování a komunikace. Drtivá většina zdejších politiků (napříč politickým spektrem, jak se pěkně říkává) navíc reaguje na jakoukoliv výtku vůči svým nepravostem způsobem, který přibližuje už výše uvedený lidový klasik Švejk v postavě sluhy malíře Panušky: "Ten taky, když se jednalo o nějaký vobrazy, který měl zpronevěřit, nemoh na to nic jinýho vodpovědět než: Mám blít krev?"
Podobnými odpověďmi splachují naši veřejní matadoři jakoukoliv kritiku. Mohou se potom divit, že se ruce občanů chvějí touhou po vejci? Zatím létají vajíčka jen na jednu stranu, ale to by v tom byl čert, aby se nezmobilizovali i ti po levici. Lotr jako lotr. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Což platí o házečích i o jejich cílech.
Lamentování politiků nad zvlčilostí ulice je směšné. Od nadávek do "modrých zlodějů" a "příživnických socek" není daleko k násilným činům. Zvolenci a fanatická "tvrdá jádra" jejich fanklubů už nemají politického soupeře, ale nepřítele na život a na smrt. Nechtějí ho porazit, nýbrž zadupat do země. Ležícím je záhodno ještě nakopat hlavu, žebra a ledviny.
Kolik našich činitelů drží se prastarého: "Dej, Pane, mám-li vyhrát, aby to bylo dle zákona a má víra a čest se udržely vysoko. A mám-li prohrát, dej, abych dovedl stát u cesty a pozdravit vítěze, až půjde kolem." Nechť se politici nepohoršují, létají- li na českých náměstích vejce. To oni je vyseděli. A je jedno, v kterém stranickém pelechu.
