"Souhlasím, bylo by to na místě," odpověděla Jacques na dotaz, zda by funkční období prezidenta - nyní pětileté - nemělo být kratší. "Zároveň je to politicky neprůchodné," uvědomuje si ale politička. A ohřívá slib, kterým se politici zaklínali po nedůstojné poslední volbě hlavy státu - totiž že by volba měla být přímá. "Za čtyři roky se to třeba podaří," řekla Jacques.
ODPOVĚDI KATEŘINY JACQUES ČTĚTE zde |
Část dotazů se také točila kolem otřesů ve Straně zelených a odchodu rebelek Zubové a Jakubkové. - on-line rozhovor s Olgou Zubovou od 13:00 zde
"Zklamání je emoce, s níž se nevypořádáte ze dne na den. Snažím se ale dívat dopředu," říká Jacques na adresu bývalých kolegyň. "Odchodem největších radikálů a lidí konfliktních se situace hodně zlepšila. Mají vlastní politický subjekt a mohou dělat politiku podle svých představ (...) Jsem přesvědčená, že z nejhoršího jsme venku," soudí o Straně zelených.
Politička se opětovně postavila za Lisabonskou smlouvu. "Já si myslím to, co většina občanů ČR i představitelů států EU. Je to dobrý kompromis, který EU prospěje, a členské státy včetně ČR nikterak nepoškodí. Klady převažují nad zápory. Naše otálení se schválením nás jen staví na okraj dění, děláme ze sebe malého nespokojence a nic nám to nepřináší," řekla Jacques.
Patrně žádný rozhovor s Kateřinou Jacques v posledních týdnech se neobešel bez připomínek o biomase, kterou politička nedokázala v talk show Uvolněte se prosím správně definovat. Jacques se k tomu už ale vyjadřovat nechce. "V tom nekonečném pokřikování ‚Nazdar, biomaso!‘ vidím stádní pokřikování," postěžovala si.
kateřina jacquesNarodila se 2. června 1971 v Mělníku. Vystudovala obor politologie na Filosofické fakultě UK. V roce 2005 vstoupila do Strany zelených a rok poté usedla v lavici Poslanecké sněmovny. Od roku 2008 je místopředsedkyní Strany zelených. Má dvě děti a domluví se německy, francouzsky, pasivně ovládá angličtinu. V současné době žije se svým stranickým kolegou Martinem Bursíkem. |
Řeč přišla i na další často skloňované téma - ekonomickou krizi. Jacques čelila otázce, že při krizi by mohla - například ve vztahu EU a Číny - jít stranou lidská práva, která tradičně tvoří protiváhu ekonomických otázek při vyjednávání s říší středu.
"To si rozhodně nemyslím. To, co zažíváme, je celosvětová krize finanční a hospodářská, která má ale i svůj rozměr sociální a enviromentální a někdo - k těmto hlasům se také řadím - ji považuje také za určitou krizi hodnot. Trvale udržitelné řešení je tedy pouze takové, které všechny zmíněné aspekty zohlední," tvrdí Jacques.
