"Protestuji proti způsobu, jakým úřad zveřejnil informace. Porušil své pravomoci. Poškodilo to mne i mé blízké," vysvětlil už dříve poslanec Pavel Ploc žalobu. Dnes k soudu nedorazil, omluvil se pro pracovní zaneprázdnění.
Podle Ploce se seznam lidí vedených v kategorii důvěrník nikdy neměl objevit na veřejnosti. Ústav by měl prý informovat jen o těch, které si StB vedla jako opravdové agenty. Ústavní soud v roce 1992 rozhodl, že lidé vedení jako "důvěrníci StB" nepatří mezi vědomé spolupracovníky, a mohou tak získat čisté lustrační osvědčení a pracovat na důležitých státních úřadech.
Ústav se brání tím, že zveřejnil seznam na svém webu pouze jako archivní pomůcku pro badatele bez dalších údajů ze spisu. Navíc tvrdí, že mu zákon nařizuje zveřejňovat dokumenty StB. Hlavním argumentem ale je, že informace zveřejnil archiv, který sice spadá pod Ústav pro studium totalitních režimů, je to ale samostatný subjekt.
O dnešním rozsudku zřejmě rozhodla právnická maličkost. Ploc původně žaloval jak ústav, tak archiv. U archivu ale v žalobě zapomněl dopsat "Česká republika". Soud mu proto žalobu vrátil s tím, že jednu z institucí nemůže žalovat. Jeho právníci si ale vyjádření vyložili jinak a zažalovali jen ústav. Podle soudu chybně.
Našli si mě všude, vzpomínal Ploc
Spis, kde poslanec figuruje jako "Pavel", vznikl v březnu 1984. "Mohl jsem si vybrat. Do strany mě nedostali a kdybych odmítl i pohovory, tak bych se nikam do zahraničí nedostal," tvrdil po zveřejnění údajů Ploc.
V době pořízení záznamu se prý vracel z olympiády v Sarajevu a připravoval na lety v Lahti. "V kasárnách jsem jako vrcholový sportovec vůbec nebyl, byli jsme ve vrcholovém středisku Dukly. Našli si mě ale všude. Jezdili za mnou nejen na závody, ale i domů," vzpomínal Ploc. Rozhodně však popírá, že by vědomě podepsal jakoukoliv spolupráci.
Vojenská kontrarozvědka byla součástí Státní bezpečnosti. Spolu s Plocem vedla jako důvěrníky například i poslance ODS Waltera Bartoše, Tomáše Hasila a Juraje Ranince. Zatímco z jejich svazků se téměř nic nedochovalo, z Plocova spisu zůstalo osmdesát stran.
