Cílů je dost. Brutality a křováctví také. Paroubek hází po Topolánkovi Wolfem, Topolánek úder vrací Dimunem. Navrhuje, aby o Krakatici promluvilo dvacet komisařů. Poměry už pomalu připomínají éru dr. Sládka a jeho reků.
Není však jasné, komu je celé to divadlo určeno. Přímý přenos na ČT24 sledují diváci, kteří mají stejně už dávno jasno. Na sněmovní galerii seděla mládež. Ta se poučí. Až jí jednou bude nějaký Hitler vykládat, že parlament je žvanírna, dá mu za pravdu. Do hlavních zpráv se ze Sněmovny dostanou jen ty nejšťavnatější výkřiky. Jde tedy hlavně o ně.
Ale kdo to má pískat? Copak někdo z voličů ví, jestli Wolf kradl nebo zda Dimun manipuloval volby? Byla Dalíkova mise nestydaté zasahování do svobody novinářů, nebo jen běžný, tisíckrát se opakující český rozhovor? Rozhodně to byla politická chyba hraničící s pitomostí. Ale Paroubek by se nad ní nemusel tak morálně čepýřit. Sám má svého dost.
Nedávno žádal vedení MF DNES, aby mě propustilo, protože vychvaluji nacismus. Kdyby MF DNES byla jako ti politici, spustila by kolem této hlouposti křik o sprostém nátlaku ohrožujícím svobodu novináře. Ale Paroubkovy žádosti jsou stejně bezvýznamné jako Dalíkovy. Svoboda novinářů je snad proboha silnější a dovede se tak naivním tlakům politiků leda ušklíbnout.
Vážnější je, že sledujeme krutý a zcela zbytečný zápas. Kdyby fungoval celý ten složitý masokombinát nejrůznějších orgánů, který obsluhuje v republice otázky práva a spravedlnosti, byli by hnijící Krakatice i právě rozdýmaný Wolf dávno vyřízeni soudní cestou. Takových právních zdechlin máme dost a dost, nikdy se nedá čekat, co se právě náhle vynoří v podobě kladiva na protistranu.
Wolf měl být vyšetřen, odsouzen či zbaven obvinění dávno předtím, než se stal klíčovým panákem politické občanské války. Obdobně Krakatice, případně Kubiceho zpráva atd.
I Topolánkův dynamit, že nám poví o manipulaci prezidentských voleb před rokem, působí v tomto okamžiku spíš jako nouzový králík z klobouku než jako něco vážného.
Ministr spravedlnosti se státních zástupců včera zastával. Musí, je ministr. Musí však také vědět, že na výkon spravedlnosti se nadává všeobecně. I politici na ni nadávají. Ale jsou rádi, že je to tak mizerná spravedlnost. Vyrábí jim zbraně.
Wolf ani Krakatice nepatří do Sněmovny. Patří k soudu, tam mají postupy a prostředky, jak se spravedlnost hledá a měří. Ve Sněmovně se hledá – víme všichni co. A od voličů se chce, aby dali někomu z těch křiklounů za pravdu.
Komu a proč? Máme to měřit jejich křikem, šarmem, vtipem? Voliči to tak dělají, nakonec se rozhodnou podle srdce, Dalík je lump, nebo je lump Rath. Proč – bůh suď. Rath však není dobrý příklad. Ani Dalík.
Zavedou si další vyšetřovací komisi parlamentu. Zas k smíchu. Smysl komisí je právě jen v tom založení – založit na někoho komisi, to zní zlověstně. Ale jen laikům. Paroubek chce vyhrát všechno do soboty.
Včera však prohrál snížení daně z benzinu. Myslel si – levnější benzin, to se bude líbit. Sněmovna kupodivu měla rozum – snížení daně udělá díru v rozpočtu, a to se líbit nebude. Politika je hůl, co má dva konce.
