Je vskutku paní Vesecká tak špatná? Zaslouží si kampaň, kterou proti ní vedou jak média, tak už i politici, a nejen opoziční? Nebo má jen smůlu, stala se v nepravý čas nejvyšší žalobkyní?
Mívala skvělou pověst. Začínala v roce 1984 jako prokurátorka na Havlíčkobrodsku. Později vedla krajské žalobce v Hradci Králové. Nebyla v komunistické partaji, výjimka. Neprohrávala své soudy, v roce 1999 obžalovala tři skinheady, kteří zmlátili hluchoněmého Roma, žalovala vraždící mašiny, manžele Stodolovy. Nejen to, nebála se vládnoucích socialistů.
Do funkce nejvyšší žalobkyně ji na konci roku 2005 jmenoval ministr Pavel Němec (US-DEU). Jeden z těch, které předchůdkyně Vesecké, bývalá nejvyšší státní zástupkyně a největší Němcova odpůrkyně Marie Benešová, nazvala "zákulisními justičními mafiány".
Znalci centrály žalobců tvrdí, že Vesecká zůstala v Praze velice osamocená, prostředí dobře neznala a neovládala. Rozhodně se jejím hlavním hříchem stala mimořádně nešťastná a mimořádně komplikovaná kauza Jiřího Čunka. Na té nenajdete nic pěkného.
Už začátek byl divný, podezřelý. Policie po Čunkovi začala jít kvůli pět let starému případu údajného uplácení, až když se stal předsedou lidovců, až když se sestavovala vláda. Vesecká nemohla nevnímat tu podivnou souhru náhod. Pravda je, že policie žádala Senát o vydání Čunka těsně před vypršením promlčecí lhůty. A pravda taky je, že se první lidovec neuvěřitelně, nesmírně trapně a víc a víc zamotával do vysvětlení, odkud vzal miliony.
Něco jiného ovšem je sledovat případ údajné Čunkovy korupce zvenčí, laicky, a něco jiného hodnotit kauzu z pohledu trestněprávního. Už jen soukromé maily, které si vyměnil vyšetřovatel s korunní svědkyní, nemohly nebýt na pováženou. Plus jistě silné přesvědčení bývalé vele-úspěšné žalobkyně, že tahle věc u soudu nemůže obstát, důkazy nejsou dost silné, přesvědčivé.
Ale přece jen tu indicií bylo dost. Alespoň v tisku jich přibývalo: dvě občanky, miliony prý od příbuzného na kontu Čunka, nový dům, příkrý rozpor mezi příjmy Čunka, velikostí jeho rodiny a obsahem konta. A k tomu trestní zásada: existují-li pochyby, pak věc nesmí být zastavena a musí jít před soud.
Vesecká se však nepohybovala ani zdaleka jen v rovině mediálně-právní. Nejvyšší státní zástupkyně žije s politiky, jmenuje a odvolává ji vláda, balancuje na pomezí práva a politiky. V temné kauze Čunek šlo o pád vlády. Lidovci, jak si jistě každý vzpomene, hrozili, že odejdou z vlády, pokud bude Čunek odvolán z pozice vicepremiéra a ministra. Kabinet by se byl rozpadl.
Masírovali lidé premiéra Mirka Topolánka (ODS) paní Veseckou? Přemlouvali? Nutili, aby pomohla? Nevíme, nemůžeme to dokázat. Víme jen, že ji do funkce navrhl Němec a že tentýž muž lobboval a pracoval pro premiéra. Víme, že probíhaly všelijaké schůzky okolo stíhání Čunka, a víme, že nejvyšší státní zastupitelství přesunulo dozorování (rozuměj řízení) vyšetřování z Přerova, kde se užuž chystala obžaloba, do Jihlavy, kde byla věc rychle státním zástupcem Arifem Salichovem (člen justiční mafie dle Benešové) odložena.
Věci zapadly do sebe. Dodnes vše, co se týká Čunka, je výbušné. Viz kauza žalobce Adama Bašného, jenž v obecné rovině prohlásil, že případ poškodil justici, a přišel o funkci šéfa liberecké pobočky. Viz další případy, tresty pro žalobce, kteří chtěli Čunka stíhat.
Vesecká uvázla v politické pasti. Sama má asi pocit, že kauzu neovlivňovala, že se jen občas s někým sešla. Možná toho víc udělal Němec a další znalci prostředí. Ale Vesecká ve mlýnu politiky ztratila pověst odvážné, nestranné ženy, jež má z nejvyšší pozice kontrolovat průběh vyšetřování.
Možná je to nespravedlivé, ale měla by sama odejít. Nejenže jí nevěří zřejmě značná část veřejnosti, ale stojí proti ní také hodně žalobců. (A to tady vůbec nepíšeme o tom, v jakém stavu se u nás žaloba obecně nalézá, že jsou místa v zemi, kde si nad státními zástupci policie doslova zoufá.)
