V tváři měl neurčitý výraz, oči lesklé. Chvíli byl se skupinkou truchlící rodiny, pak zase postával na chodbě nemocnice v Breznu sám, díval se přes velké okno, u ucha svíral telefon a poslouchal zprávy, které mu někdo nechal. "Můj kamarád je asi mrtvý," řekl novinářům ze slovenského deníku Pravda.
Bezák je řidič z povolání a řidiče autobusu Jána Minaroviče dobře zná. Příčiny nehody nedokáže pochopit. "Byl velmi spolehlivý a zkušený. Jezdil minimálně deset let. Na té trase jezdil často. Nerozumím tomu. Jestli mu vyskočila rychlost nebo špatně zařadil...," řekl novinářům slovenského listu.
VÝVOJ SLOVENSKÉ TRAGÉDIETragická nehoda na Slovensku: přejezd byl nebezpečný, dávno měl mít světla |
Na schodech nemocnice v Březnu postával i Jozef Tluček. Oběma rukama se opíral o roh zábradlí, jeho oči těkaly z místa na místo. Tvář měl strhanou a červenou od pláče. Hovořil nesouvisle. Ve vraku autobusu mu zemřel mladší bratr.
"Jeho děti jsou v nemocnicích. Synovec je tady v Brezně, má modřiny, nekomunikuje. Neteř leží s pohmožděnou pánví v Banské Bystrici. Lékaři mě k ní nepustí. Ráno se vypravili, že jedou lyžovat. Narazilo to do nich z boku, prý nemohl zařadit. Nevím, kde je bratr. Mám se tam jít podívat, na to místo? Mám z toho hrůzu."
Z oddělení ARO vyšla Katarína Korcová. Byla smutná, a zároveň i trochu veselá. Lékaři jí na chvíli dovolili jít k matce, která se právě probudila po operaci. Měla pohmožděnou slezinu, zlomeninu v oblasti kolene a zlomená dvě žebra. Ještě stále ji bolelo břicho, zatím bude na pozorování.
"Nemluví. Jen přikyvuje. Ptala jsem se, jestli si vzpomíná na nehodu. Přikývla. Víc jsme se o tom nemohly bavit. Ještě jsem ji pozdravovala od rodiny."
Její matka Anna Oravcová je pětapadesátnice a aktivní lyžařka. Před třemi týdny se vrátila z lyžování v Alpách. "Tohle měla být krátká víkendová akce," dodala Korcová.
