Před 40 lety se upálil Jan Zajíc. Nezapomeňme na pochodeň č. 2

Doporučujeme   13:11aktualizováno  23. února 12:08
Co vědí dnešní studenti o Janu Zajícovi, jenž dobrovolně a v mukách skončil svůj život 25. února 1969, v den 21. výročí takzvaného vítězství pracujícího lidu? Slyšeli nanejvýš o Janu Palachovi. A stěží si dovedou představit situaci národa, který po šťastných měsících pražského jara 1968 a po krátkých týdnech aktivního odporu vůči okupantům upadal do rezignace a defétismu.

Faksimile dopisu Jana Zajíce | foto: Repro: Archiv Karla TrinkewitzeKavárna

Nastávala doba Koniášů, bez nadsázky připomínající Jiráskovo Temno. Sledoval jsem činy podlých pohůnků normalizace, jejich snahu ovládnout univerzity, zlomit duše studentů, vyhnat profesory z jejich kateder, zakázat noviny a podrobit slova cenzuře. Nad zemí se prostíraly temné mraky, v dusné atmosféře se dařilo výhonkům kolaborace.

"Zlý duch si jakousi vypočítavou lstivostí vybral mezi osvobozenými národy zu oben právě ten, v jehož letopisech jsou vepsány nejbolestnější vzpomínky a jenž zaujímá v řadě evropských národů nejnebezpečnější místo, totiž národ náš,“ napsal v osudném roce 1848 český filozof Augustin Smetana.

Jan Zajíc. Osmnáctiletý student ze Šumperka, který se 25. února 1969 upálil v průjezdu domu na Václavském náměstí v Praze.

O sto dvacet let později to byli jen dva studenti a jeden dělník, kdo pochopil úlohu symbolického činu, jímž chtěli vyburcovat národ. Tím dělníkem byl Jihlavan Evžen Plocek. Na Velký pátek 4. dubna 1969 se na jihlavském náměstí polil ředidlem a před budovou okresního výboru KSČ škrtl sirkou a odhodil dva složené papíry s texty: "Pravda je revoluční – napsal Antonio Gramsci“ a "Jsem pro lidskou tvář – nesnáším necit – Evžen.“ Zraněním podlehl 9. dubna. V tisku vyšlo o smrti dvouřádkové oznámení, jinak nic.

Historici dnes už vědí, jaké myšlenky vedly v oné tak tragické době studenta filozofie Jana Palacha k jeho činu. Chtěl se stát svému lidu pochodní vzdoru, symbolem národní vůle – asi v tom smyslu, jak tuto symboliku formuloval nositel Nobelovy ceny za literaturu Elias Canetti: "Je už od počátku možno očekávat, že se příslušník určitého národa nevidí jako osamocený. Jakmile se označí nebo je označen, vniká do jeho představy něco obsáhlejšího, vnější jednotka, k níž se cítí vztažen. (…) Příslušník určitého národa se sám vidí SVÝM způsobem přestrojen, v ustrnulém vztahu k určitému masovému symbolu, který je národu tím nejdůležitějším. V jeho pravidelném návratu, v jeho vynoření, když to vyžaduje okamžik, spočívá kontinuita národního pocitu. S ním a jen s ním se mění sebevědomí národa.“

Úpadek v Šumperku

Co mám o Janu Zajícovi říci já, jenž ho osobně neznal, nicméně pracovně jsem se ocitl v jakési souvislosti s jeho činem?

Totiž: byl jsem náhodou v den zápalné oběti Jana Zajíce na opačné straně pražského Václavského náměstí, v melantrišské redakci týdeníku Zítřek, jenž tehdy jako již jeden z mála nezastíral svůj odmítavý postoj k okupaci. Od nedalekého Národního muzea přinesla spisovatelka Jindřiška Smetanová do redakce dopis Jana Zajíce – předali jí ho Janovi druzi, aby o Zajícovi napsala. Paní Jindřiška se necítila dost silná na cestu do Šumperku, odkud chtěla redakce přinést reportáž o reakci obyvatel na Janův čin. Požádala mě, abych to učinil já. Předala mi Janův dopis. S ním jsem odjel nazítří do Šumperku, kde osmnáctiletý Jan Zajíc studoval střední průmyslovou školu železniční.

Průjezd domu č. 39 na Václavském náměstí;

To jsem ovšem ještě netušil, že město je okupováno pěti tisíci sovětskými vojáky. Mnozí lidé mi nechtěli říci svá jména, jiní na položené otázky ani neodpovídali. Bylo na nich vidět, že mají strach ze msty kolaborantů. Jedna nebojácná žena mi však ze škodolibosti vyprávěla, že někteří lidé navštěvují Rusy v kasárnách nebo zvou důstojníky k sobě domů. Tak mohla naslouchat jednou k ránu křiku od sousedů – to opilí sovětští vojáci znásilnili matku a dceru hostitelů. Předseda národního výboru se nebál mluvit, stěžoval si mi na nevůli okupantů k jednání s ním, na to, že vojáci vykupují obchody a posílají domů hory zcela banálních věcí. Ve městě se prodalo neuvěřitelné množství kufrů; všechny, jež byly k mání.

Tady tedy žil a přemýšlel student Jan Zajíc. Když se upálil Jan Palach, zúčastnil se jeho pohřbu. Zklamán pasivitou a poddajností spoluobčanů, rozhodl se Jana Palacha následovat a být burcující pochodní číslo dvě. Jeho dopis o tom rozhodnutí jsem si čítával v exilu.

Moje nepatrná oběť

Když jsem se vracel ze Šumperka do Prahy, uvažoval jsem, jak navzdory panující cenzuře vypovědět pravdu o stavu Zajícova města. Musel jsem si vymyslet fiktivní rozhovory, zaslechnuté úryvky hovorů, zamlčet jména těch, kteří se nebáli se mnou mluvit. A jak říci, že to město obsadilo pět tisíc Sovětů?

Začal jsem úvod k reportáži malou lekcí logiky. Vysvětlil jsem počítání jako přiřazování objektů k číslům přirozené řady. Článek byl plný slovních hříček, jízlivostí a dvojsmyslností formulovaných tak, že cenzor neměl možnost dokázat jejich pravý úmysl. Dal jsem reportáži název Pět tisíc kufrů.

Chtěl jsem aspoň takto bojovat proti temnu. Výsledkem bylo, že jsem byl vyloučen ze svazu novinářů a vyhozen ze zaměstnání. No a co? Proti činu Jana Zajíce to byla nepatrná oběť.

Jako japonský samuraj píše před svým seppuku haiku, stvořil Jan Zajíc v noci před svým činem báseň. Zda tehdy pocítil, že přinese svému národu oběť, pro niž nakonec přece jen nebude zapomenut, těžko říct…

Dopis Jana Zajíce

Občané čs. republiky!

Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací zas život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše vědomí jako pochodeň č. 2. Nedělám to proto, aby nás někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavný anebo snad že jsem se zbláznil. K tomuto činu jsem se rozhodl proto, aby jste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory. Pamatuj „Když někomu vystoupí voda nad hlavu, je už jedno kolik.“ Nemáme se čeho bát jedině smrti. Ale "Smrt není zlá, strašné je jenom umírání.“ A toto pomalé umírání národní svobody, Nenech si hrdý a krásný lide diktovat, s kým navěky půjdeš! Vy všichni, na které můj čin zapůsobí, a kteří nechcete aby byly další oběti, uposlechněte následující výzvy! Stávkujte, bojujte! "Kdo nebojuje - nevítězí!“ Nemám na mysli jen ozbrojený boj. Ať moje pochodeň zapálí vaše srdce! Ať osvěží váš rozum! Ať moje pochodeň svítí na cestu k svobodě mému a šťastnějšímu Československu! Měli jsme dvě šance a obě jsme promarnili! Vytvářím šanci třetí! Nezahazujte ji! Jen tak budu žít dál. Umřel jen ten, kdo žil pro sebe. Ještě jednou se podpisuji Jan Zajíc. (Pozn. redakce: Dopis Jana Zajíce je přepsán doslova, respektive tak, jak jsme jej byli s to rozluštit - tedy včetně gramatických chyb či chybějících slov)

O autorovi: Karel Trinkewitz

Básník, výtvarník, publicista. Karel Trinkewitz, básník, výtvarník, publicista
Narodil se 29. srpna 1931. Absolvoval keramickou školu a gymnázium; z Právnické fakulty UK vyloučen r. 1954 z politických důvodů. Pracoval jako dělník, účetní, grafik, textař, redaktor.
Podepsal Chartu 77. V r. 1979 donucen k vystěhování z ČSSR. Usadil se v Hamburku. Nyní žije v Rabí u Sušice.


Autor:

Z politiky se vytrácí obsah, mluví do ní natřásající se tetky, říká Decroix

  • Nejčtenější

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve

6. května 2024  15:47,  aktualizováno  22:48

Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...

Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další

4. května 2024  17:40,  aktualizováno  21:09

Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů

4. května 2024

Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...

Vláda má jednat o pomoci ovocnářům, jimž způsobily mrazy milionové škody

7. května 2024  5:34

Vláda má v úterý jednat o pomoci ovocnářům, kterým zničily úrodu jarní mrazy. Program na řešení...

Soud rozhodne o kastracích pro změnu pohlaví, Piráti s tím v koalici neuspěli

7. května 2024

Ústavní soud oznámí, zda operace zůstane podmínkou pro úřední změnu pohlaví. Česko je jedna z...

Místo Česka Rwanda? Nejasný osud ilegálních migrantů do Evropské unie

7. května 2024

Migračním paktem jsme udělali důležitý krok k řešení ilegální migrace, ale je potřeba pokračovat....

„Žiju jen z humanitární pomoci.“ Válka vehnala do bídy miliony Ukrajinců

7. května 2024

Premium Kdo se měl před válkou špatně, ten se po dvou letech jejího trvání má ještě hůř. Důsledkem...

V 59 letech zemřela herečka Simona Postlerová, ještě v sobotu zkoušela

Zemřela divadelní a filmová herečka Simona Postlerová, bylo jí 59 let. Zprávu o úmrtí potvrdil nadační fond Dvojka...

Dara Rolins je po další plastice. Kritiku fanoušků nechápe, cítí se svěží

Zpěvačka Dara Rolins (51) se na čas stáhla z veřejného života. V tom období prodělala „estetický zákrok“ a na sociální...

Titěrné sukně i míčky na podpatcích. Zendaya vzkřísila trend tenniscore

S nadsázkou bychom mohli říct, že největší tenisovou událostí tohoto roku je premiéra snímku Rivalové. Aspoň co se módy...

Je to šílený, hodnotily firmy práci řemeslníků, kteří opravili střechu

Po zimě se často ukážou mnohé „vady na kráse“ domu, střechy nevyjímaje. Někdy nezbývá nic jiného než kompletní výměna....

Ukradené auto s AirTagem si našel, ale od policie dostal vynadáno

Vyjít ráno před dům a nenajít tam svůj vůz je noční můrou každého majitele. Do takové nezáviděníhodné situace se dostal...