Uvedenou částku žena skutečně měla doplatit, způsob, jakým ji o to zařízení pro seniory "požádalo", však považuje za velmi nevybíravý. Výzvu lze přeložit třeba tak, že stacionář bere pána jako rukojmího. Vedení domova ale popírá, že by SMS zprávu odeslal někdo z jeho zaměstnanců.
"Takový přístup je nehorázný. Vadí mi to. Tu zprávu jsem dostala v pondělí v půl osmé ráno, když jsem se tatínka chystala ve stacionáři vyzvednout. Ty peníze jsem měla s sebou připravené," líčí paní Šindelářová.
Poplatek měla podle svých slov uhradit do konce ledna. Když se o to pokoušela minulou středu, tak prý nebyla přítomná vrchní sestra. Chtěla tedy zaplatit v den odvozu tatínka.
"Pokud někdo takovou esemesku poslal, je to formulované velmi nešťastně. Chtěla bych ale vědět, z jakého čísla jí vůbec přišla. Nejde totiž ani o můj, ani o jiný náš služební telefon," hájila své kolegy Jaroslava Lochařová, zakladatelka a vedoucí chomutovského občanského sdružení Naděje.
"Od té paní je to pouhé tvrzení. My takové číslo vůbec nemáme. Péče o staré lidi je velmi komplikovaná. Ale je to služba, za kterou se platí. My se snažíme s klienty a jejich příbuznými vždy individuálně dohodnout," dodala.
Redakce MF DNES má telefonní číslo, z něhož SMS přišla, k dispozici. Volané číslo bylo ale po celý den nedostupné.
Jarmile Šindelářové se však takové vysvětlení nezamlouvá. "Spíš by mě zajímalo, jak to s tím nevydáním mysleli. To by tatínka někam zavřeli?" ptá se. Svého otce převezla do domova důchodců v Klášterci nad Ohří.
"U jednání jsem nebyla, ještě odpoledne jsem jí ale volala a omlouvala se. Myslím, že vše je otázka komunikace. Naštěstí nám po devíti letech fungování ale lidé spíš děkují," uvedla Lochařová.
