Dlouhá léta Izraelci používali lité olovo hlavně při tradiční výrobě drejdlů - hraček, se kterými se baví jejich děti při svátku světel chanuka. Loňského 27. prosince však slovní spojení dostalo zcela jiný význam: izraelská armáda tak nazvala útok proti radikálnímu hnutí Hamas, které ovládá palestinské pásmo Gazy.
Po 22 dnech bojů, při kterých zemřelo přes 1 300 Palestinců a 13 Izraelců, se v Gaze přestalo střílet. A obě strany se prohlásily za vítěze.
Izraelská kampaň byla působivá...
Operaci Lité olovo připravoval Izrael podle ministra obrany Ehuda Baraka půl roku - tedy po celou dobu příměří s Hamasem; izraelský deník Haarec dokonce psal o dvouleté přípravě.
Když tedy radikálové začali po jeho konci pálit rakety na židovská města s odůvodněním, že Izrael nezmírnil blokádu strádajícího pásma, byla izraelská armáda na útok nachystána. Ukázala to už první půlhodina bojů, v níž izraelské letectvo zasáhlo na stovku cílů radikálů - policejních stanic, skladů zbraní či munice i jiných budov infrastruktury. - o začátku leteckých útoků čtěte zde
Spolu s hlavním cílem operace - zničením schopnosti Hamasu střílet rakety do Izraele - se také židovští vojáci pustili do likvidace stovek pašeráckých tunelů pod gazansko-egyptskou hranicí. I to bylo účinné. "Přes 90 procent tunelů bylo zničeno. Ostatní jsme kvůli bombardování přestali používat (...) Vykopat nové může trvat čtyři měsíce," citovala AP během bojů jednoho z egyptských pašeráků.
Skrz tunely do Gazy proudily nejrůznější komodity - jídlo, cigarety, zbraně, ale i dobytek.
RAKETY HAMASUPodívejte se na arzenál radikálního palestinského hnutí Hamas |
Izraelské útoky zaplatila životem řada velitelů Hamasu včetně ministra vnitra Saída Sijáma a raketového experta Ámira Mansího. Ten podle izraelské armády zemřel, když vlastnoručně odpaloval rakety, protože mu jeho podřízení vypověděli poslušnost.
...Hamas ale nezlomila
Jestliže ale Hamas nakonec - jakkoliv otřesen a zasažen - přistoupil na příměří, neznamená to, že by vyklízel pole a jeho vláda v pásmu Gazy skončila.
Izraelské tajné služby před začátkem útoků odhadovaly, že Hamas může postavit do zbraně patnáct tisíc mužů a disponuje třemi tisíci raketami. S ohledem na ztráty ozbrojenců, které se počítají ve stovkách, tedy živá síla radikálů příliš neoslábla.
"Přijmeme-li odhady izraelské armády, že zničila polovinu raketového arzenálu Hamasu a že dalších 600 raket dopadlo na Izrael, Hamas stále disponuje raketami nejméně v řádu stovek," konstatoval ve středu server IsraelNationalNews.com.
Hnutí islámského odporu, jak zní oficiální jméno Hamasu, má nadále ve své chartě úmysl zničit Izrael. A kdesi v Gaze - snad - je už dva a půl roku vězněn voják Gilad Šalit. Jeho propuštění nebo záchrana, která by izraelské vládě přinesla politické body, je také v nedohlednu.
Stejně tak nic nenasvědčuje svržení Hamasu, což výhledově slibují oba hlavní kandidáti únorových izraelských voleb - ministryně zahraničí Cipi Livniová i šéf pravicového Likudu Benjamin Netanjahu. Vicepremiér Chaim Ramon dokonce mluvil o svržení Hamasu jako o přímém cíli útoků.
Řada obyvatel Gazy ale vidí v Hamasu někoho, kdo pro ně po letech vlády zkorumpovaného palestinského hnutí Fatah dělá aspoň něco. Součástí rozpočtu Hamasu je totiž i financování sociální sítě v Gaze. - více o Hamasu čtěte zde
Izrael se obává raket, které doletí do Tel Avivu
Pro Izrael nyní bude klíčové, zda se mu podaří zamezit obnovení pašeráckých tunelů pod hraničním městem Rafah.
Spleť chodeb je ale mimořádně složitá, často mají více maskovaných vchodů a neexistuje jejich centrální evidence.
"Co koupím za jednu egyptskou libru (asi čtyři Kč), prodám za pět," přiblížil velkou výhodnost podzemního "obchodu" server BBC News slovy jednoho z pašeráků Tárika.
"Válka 'obchod' jen přeruší, ale nezastaví," potvrzuje ambici tunely znovu prokopat.
Pod hranicí s Egyptem jde o hodně: Izraelci se obávají, že Írán vyzbrojí Hamas raketami Fadžr, jejichž dosah 70 kilometrů by stačil k zasažení aglomerace Tel Avivu. Manipulace s velkými desetimetrovými Fadžry je ale složitější než s raketami Kásam a Grad.
Druhými jmenovanými už Hamas dokázal zasáhnout největší jihoizraelské město Beerševu, ačkoliv zatím šlo spíše o psychologický efekt.
Rozpolcené muslimské země
Arabský svět nemá na Hamas jednotný názor. Vzhledem k tomu, že hlavním spojencem radikálů - a podle Izraelců též výcvikovou základnou - je šíitský Írán, zdráhají se sunnitské země jako Egypt či Saúdská Arábie hnutí jednoznačně podpořit.
Nejvyšší íránský duchovní vůdce ajatolláh Alí Chomejní například kritizoval, že země, které "se označují za arabské", k počínání Izraele "povzbudivě mlčí". Právě Egypťané totiž nijak neskrývali, že Hamas nese za konflikt značnou část odpovědnosti. Egyptský ministr zahraničí Ahmed Abu el-Gheit také obvinil Hamas, že neumožňuje zraněným Palestincům opustit Gazu a vyhledat lékařskou pomoc.
Izrael nicméně nejednotu muslimů nedokázal proměnit v jasnou výhodu na diplomatické frontě.
"Vojensky trvale vyhrát nelze, je třeba k tomu přistoupit politicky. To byla strategie Izraele: posílit Abbáse (šéfa palestinské samosprávy na Západním břehu Jordánu Mahmúda), aby se Hamas nakonec rozplynul. Ale nepodařilo se nám to," soudí Dahlia Golanová, profesorka politiky z univerzity ve městě Herzlija.
PÁSMO GAZYGazu obývá asi 1,5 milionu lidí, kteří žijí na prostoru pouhých 360 čtverečních kilometrů. Téměř polovina populace je mladší 14 let. Podle plánu OSN na rozdělení Palestiny z roku 1947 měla Gaza připadnout budoucímu palestinskému státu. Za izraelské války o nezávislost (1948) ji obsadil Egypt, v roce 1967 egyptské jednotky vyhnali Izraelci v rámci Šestidenní války. Do roku 2005 Izrael pásmo kompletně vyklidil a vystěhoval židovské osadníky. Po krátkých střetech v létě 2007 Gazu ovládla radikální palestinská frakce Hamas. Během ledna až listopadu 2008 vystřelili Palestinci na jižní Izrael z Gazy přes 1 400 raket. |
