Jenže Palachova smrt byla jasným protestem proti okupaci, motivy řady jeho následovníků podle historiků už tak jednoznačné nejsou.
Téma Palachových následovníků považují historici za ožehavý badatelský námět - nechtějí snižovat tak tragické činy. Na druhou stranu zase odmítají glorifikovat někoho, koho k sebevraždě dovedla duševní porucha.
K číslu 29 dospěl Milan Černý v časopise Česká a slovenská psychiatrie z října 2003. Jen dva další však považuje za jasné Palachovy následovníky: Jana Zajíce a Evžena Plocka.
Petr Blažek z Ústavu pro soudobé dějiny varuje: "Vstupujete na tenký led. Těžko po čtyřiceti letech hodnotit, jaké motivy a koho vedly k tak hraničnímu činu." Nezpochybnitelný je i podle něj Jan Zajíc, jenž se zapálil 25. února ze zoufalství nad tím, že Palachovy požadavky nebyly splněny.
Palachem se inspirovali
"Chtěl dát společnosti druhou šanci," říká Blažek. Za výkřik beznaděje považuje ještě smrt Evžena Plocka z dubna 1969. Naprostá většina dalších už neměla sílu Palachova skutku a nebyla spojována s politickými požadavky.
"Šlo o pouhou inspiraci způsobem smrti, aniž se chci dotknout jejich památky," dodává Blažek. Zpravidla to byli lidé, kteří měli problémy v rodině či v zaměstnání. I když svůj čin interpretovali jako protest spojený s Palachem.
|
Smrt Josefa Hlavatého z Plzně (20. 1.) veřejnost už tehdy odmítla kvůli jeho dlouhodobým osobním problémům. Protestoval i několikrát trestaný Jaroslav Malinka v Brně (22. 1). "Všechny tyto lidské tragédie je nutné vnímat v dobovém kontextu - bylo několik měsíců po okupaci a lidé byli v šoku z Palachova upálení," připomíná Blažek.
