Když jste ho před lety viděli stát na troskách newyorských dvojčat a do hlásné trouby slibovat teroristům, že "o nás ještě uslyší", nenapadlo vás, že to skončí zrovna takhle. George Bush měl po 11. září 2001 nejvyšší podporu ze všech novodobých amerických prezidentů, a teď odchází jako jeden z nejhorších.
Bushovi se podařilo padnout téměř tak nízko, kam se při odchodu propadl Harry Truman, který představuje prezidentské dno. Vyrovnává se téměř Richardu Nixonovi, který zostuzen rezignoval, když se chytil do sítě vlastních klamů. Paradoxně však právě tito dva prezidenti představují pro Bushe naději, že mu historie ukáže vlídnější tvář. Jednou. Možná. Prý.
Ale teď je teď. Jeho počínání v Bílém domě schvaluje jen o něco víc než čtvrtina Američanů. Občas se už propadl i níž. Před třemi týdny ho v průzkumu televize CBS podpořilo jen dvacet procent lidí, což je vůbec nejnižší skóre, jaké kdy nějaký prezident zaznamenal. V průzkumu The New York Times prohlásilo jednaosmdesát procent Američanů, že země se ubírá špatným směrem. I tohle číslo je rekord.
Ještě horší to má s historiky zabývajícími se dějinami USA. Osmadevadesát procent z nich si myslí, že Bush v prezidentské funkci selhal, a jednašedesát procent považuje jeho prezidentství za úplně nejhorší.
Nedávno se mezi americká média dostala vnitřní instrukce Bílého domu, která na padesáti stránkách nabízí sto argumentů, jimiž je vhodné bránit prezidentových osm let. Na prvním místě bylo: Zabránil dalšímu útoku na Ameriku. Kritici však namítají, že nezabránil tomu prvnímu, a současně vzniká otázka, nakolik byly další útoky reálné.
Navíc nechytil Usámu, v Afghánistánu vedl válku špatně, takže se začíná téměř znovu. Lepší je to s Irákem, kde se vyhlídky zdají dobré. Problém však je, že tahle válka byla založena na lži a svým zdůvodněním i nekompetentním průběhem nastartovala drolení důvěry doma a věrohodnosti i přitažlivosti venku.
Začíná se ujímat přezdívka Ruinátor
Za osm let se nejmocnější země světa změnila k horšímu, a to i ve vlastních očích. Lidem se nedaří lépe, vlajkové lodi Wall Streetu se potápěly a ty další hrdí konzervativní zastánci volného trhu de facto znárodnili, aby je udrželi nad hladinou. Je to obrovský kontrast se stavem, v němž Bush zemi přebíral. Vlastně není divu, že se začíná ujímat přezdívka Ruinátor. Z toho už se Bush asi těžko vyhrabe. Ale naděje, že se vyšvihne o kousek výš, přece jen žije.
Už roku 1948, kdy harvardský profesor Arthur Schlesinger uspořádal mezi pětapadesáti americkými historiky anketu o úspěšnosti dosavadních prezidentů, dodal oblíbenou zábavu i budoucím kolegům.
Ukázalo se, že výsledky mají jednu zvláštní vlastnost. Žebříček se pohybuje. Záleží na tom, jak se v čase mění pohled Američanů na historii. Například Andrew Johnson, nástupce zavražděného Lincolna, se dostal v první anketě do skupiny "téměř velkých" prezidentů, teď však spadl mezi ty, kteří totálně selhali. Je to proto, že bránil zrovnoprávnění černochů, což Amerika nyní odsuzuje, ale v roce 1948 to považovala za správné.
Na Trumana a Nixona začali po letech koukat jinak
Podobnými skokany, avšak do výšky, byli i Truman a Nixon. Truman měl podporu jen 23 procent lidí, Nixon o pár bodů víc. Truman propadl za to, že "ztratil Čínu" a šel do korejské války, kterou nevyhrál. Nixona zničila aféra Watergate.
Jenže po letech na ně historici začali koukat jinak. Truman byl najednou mužem velké vize a rozhodnosti, který se postavil komunismu a vytvořil NATO. Podobně u Nixona začali oceňovat strategické tahy na světové scéně: ukončení vietnamské války, sblížení s Čínou a snahy o uvolnění napětí se SSSR. Oba se začali šplhat nahoru a zvláště Truman dnes patří mezi velmi vážené prezidenty.
Ale totéž lze říct třeba o Jimmym Carterovi, Ronaldu Reaganovi či Billu Clintonovi. Opouštěli Bílý dům s mnohem horším hodnocením, než mají nyní. Čas přinesl amnézii a nové události umožnily vykládat prezidentské skutky v jiném světle. Nabídne budoucnost tohle milosrdenství i Bushovi? Stěží.
Spadl příliš hluboko
Bushovi by pomohly dvě věci. Tu první si nepřeje ani on sám. Kdyby teroristé po jeho odchodu provedli útok proti Americe, události by mu daly za pravdu a projevil by se zpětně jako dobrý ochránce země. Jeho hodnocení by se vylepšilo.
Druhý záchranný pás by mohl přijít z Blízkého východu. Kdyby se v budoucnu stal Irák skutečně "majákem demokracie", jak Bush říkával, a jeho vzor by strhl postupně většinu Blízkého východu, najednou by Bushovo tažení i přes vylhanou záminku vypadalo jako prozíravý čin vizionáře, a ne bláznovství. Ale tenhle scénář se asi nenaplní. Způsob, jakým Bush přiváděl Blízký východ k demokracii, tam nadlouho demokracii zdiskreditoval.
Bush má ještě jeden problém. Po Trumanovi a Nixonovi zbyl hmatatelný pokrok ve studené válce. Jenže "válka s terorismem" není studená válka a islámský fundamentalismus není SSSR. Pro většinu Američanů dnes vše vypadá spíše jako údery do tmy, strategický omyl, kdy kvůli přehnání významu nepřítele Amerika přestala sledovat své skutečné rivaly. Jako ve Vietnamu, kde Američané bojovali, zatímco Japonci prodávali skútry.
Když se podíváte na to, které prezidenty považují USA za nejhorší – jako třeba Jamese Buchanana, Andrewa Jacksona a Herberta Hoovera – zjistíte, že někteří rozdělili národ, jiní přivedli zemi do krize, další utrpěli vojenské neúspěchy či ztratili důvěru veřejnosti. Bush je prezidentská rarita: jako jediný zakopl ve všem.
V téhle chvíli by potřeboval obhájce. Jenže mnozí neokonzervativci z jeho osobní gardy ho hodili přes palubu. Bývalý velvyslanec při OSN John Bolton označil Bushovu politiku za intelektuální kolaps a Matthew Dowd, jeden z jeho bývalých hlavních stratégů, o něm řekl, že je "zrádce konzervativismu". Jáma je hluboká a hrabat se z ní by byl úkol spíš pro Houdiniho.
Nejhorší a nejlepší prezidenti10 NEJHORŠÍCH 1. James Buchanan (1857-1861) 2. Warren Harding (1921-1923) 3. Andrew Johnson (1865-1869)
10 NEJLEPŠÍCH 1. Abraham Lincoln (1861-1865) 2. George Washington (1789-1797) 3. F. D. Roosevelt (1933-1945) 4. Thomas Jefferson (1801-1809) Zdroj: US News a The Times |
4. Franklin Pierce (1853-1857) 
5. Th. Roosevelt (1901-1909) 
