Vítám tento vývoj tím spíše, že za něj bojuji již celá desetiletí. První článek, který jsem uveřejnil v roce 1975 ve švédském exilu, měl název: Energie, svoboda, nezávislost. Myslím, že většina Švédů, dokonce těch, kteří mi fandili, tenkrát nechápala, o čem to vlastně píši.
O tři roky později – bylo to hodně na mé naléhání – se k mému hlasu přidal Andrej Sacharov, který svůj článek nazval ještě explicitněji: Jaderná energie a svoboda Západu (1978). Ani hlas člověka již ověnčeného Nobelovou cenou míru nebyl Západem vyslyšen.
Překřičela ho hystericky Jane Fondová a její zelení přátelé, kteří po skončení války ve Vietnamu tak trochu přišli o smysl své existence. Proto místo proti válce ve Vietnamu začali protestovat proti jaderné energii. V řadě zemí, v Rakousku, ve Švédsku, částečně i v USA, se jim podařilo natolik dezorientovat veřejné mínění, že se tyto země "demokraticky" rozhodly z jaderné energie vystoupit či do ní ani nevstoupit.
Rakousko již léta kompenzuje svou vysokou spotřebu elektřiny nákupem (jaderné) elektřiny z ČR i odjinud. Nedávno se rakouští politici rozhodli stát se trochu energeticky soběstačnými a vystavět dvě obří elektrárny na zemní plyn. Ptal jsem se ironicky v několika článcích, kdo bude platit vysoké účty za elektřinu: politici, nebo spotřebitelé? A co bude Rakousko dělat v případě přiškrcení kohoutků ruského plynu? Přiškrcení kohoutků přišlo dříve než účty za elektřinu.
Rakousko má světový primát v Zwentendorfu, kdysi moderní jaderné elektrárně, uzavřené předtím, než začala dodávat do sítě ekologicky nejčistší elektřinu. Má i šanci stát se držitelem ještě jednoho rekordu: největší a nejmodernější evropské elektrárny na ruský zemní plyn, která nebude nikdy uvedena do provozu, protože nebude mít palivo.
Vyrábět elektřinu spalováním zemního plynu není totiž jen ekologickým nesmyslem, ale přímo ekologickým zločinem. Světoznámý ruský chemik Dmitrij Mendělejev už v roce 1905 pronesl pozoruhodný výrok: "Nafta není palivo. Lépe topit bankovkami."
Zkratkou vyjádřil to, co mí zelení přátelé ani po sto letech nejsou schopni pochopit: že totiž nejen nafta, ale ještě více zemní plyn obsahují nesmírně cenné suroviny, které bude lidstvo stále více postrádat při výrobě potravin, léčiv, textilu, plastických hmot, stavebních materiálů a podobně.
Množství zemního plynu, stejně jako množství nafty, které máme k dispozici, bude schopno pokrývat jejich globální spotřebu na dobu maximálně 50 až 100 let. Pokud je budeme používat převážně k topení, urychlíme navíc klimatické změny, které mohou vést ke katastrofálním globálním důsledkům.
Před pár lety jsem diskutoval v tisku se svými českými zelenými přáteli o přebytečných kapacitách ve výrobě elektřiny. Argumentoval jsem tenkrát tím, že elektřina bude mít vždy jistá odbytiště, s osobními auty to může být horší. Hospodářská krize mi dala plně za pravdu mnohem dříve, než jsem to očekával. Nepropouští Temelín, který chystá výstavbu dalších bloků, ale Mladá Boleslav.
Plynařská lobby argumentuje proti jaderným elektrárnám tím, že plynové elektrárny jsou mnohem lépe ovladatelné a regulovatelné než bloky jaderné. To je sice pravda – ale proč by měly jaderné elektrárny nějak vážněji omezovat produkci, když všude v Evropě je nedostatek elektřiny a zvláště v chladných zimních měsících se ceny elektřiny na evropských burzách šplhají k nebetyčným výškám?
V Evropě je poptávka ne po škodovkách, ale po kilowattech. Zatímco v případě přiškrcených plynových kohoutů jednotlivé země horečně počítají, na kolik měsíců jim vystačí zásoby plynu, jaderné bloky mohou být lehce předzásobeny palivem na několik let dopředu.
Je dobré, že Evropský parlament zřídil Sacharovovu cenu, ale především by si měl přečíst jeho moudrá slova o jaderné energii a řídit se jimi. Evropa by na tom byla dnes podstatně lépe.
