Když Tomáš v horečkách vytopil byt a pak svému spolubydlícímu zmateně blábolil do telefonu na cestě vlakem domů, jeho kamarád na nic nečekal – zalarmoval mladíkovy rodiče, kteří syna na poslední chvíli vytáhli z vlaku. V tu dobu už byl v mdlobách.
Ale od začátku. Hajžman se před pár měsíci vydal z Tachova za prací do hlavního města. Pronajal si tam byt se svým kamarádem od školních let Radkem Škudrnou, který je také z Tachova. Škudrna se před Vánocemi vydal na dovolenou domů, náhle mu však telefonoval majitel jejich pronajatého pražského bytu. Byl rozčilený – mladíci vytopili čtyři byty.
"Zdálo se mi divné, že by Tomáš nechal otevřený kohoutek. Na takové věci si on dává pozor. A tak jsem mu hned volal, co vyváděl," vypráví Radek Škudrna. Jeho kamarád se však choval divně. "Jenom tak divně blábolil a o vytopení bytu jsem se od něj vlastně nedozvěděl nic," vybavuje si Škudrna. Vzpomněl si, že když z Prahy odjížděl, Tomáš si stěžoval na bolesti břicha, měl i horečku.
Škudrnovi to nedalo a narychlo se z Tachova vrátil do Prahy. Když vstoupil do bytu, zděsil se. Celý byt byl promáčený, po stolech se válely prášky, postel byla pozvracená.
"Hned mi bylo jasné, že Tomáš nemohl být při smyslech," vypráví Radek. Spolubydlícího nikde nenašel, ten už byl na cestě vlakem domů.
Radek je farmaceutický reprezentant, má vystudovanou střední zdravotnickou školu a pochopil, že Tomášův život může být v ohrožení. Hned proto telefonoval jeho rodičům, ať okamžitě sednou do auta a vypraví se synovi naproti.
Když rychlík zastavil v Plzni, našli rodiče Tomáše zhrouceného na nádraží. Naložili syna do auta a hnali do nemocnice. "Jeli jsme Plzní jako o život. Všechno nám bylo fuk. Šlo nám jen o jedno – zachránit syna," říká matka Tomáše Hajžmana.
Desetina pacientů nepřežije
Plzeňský krajský epidemiolog Petr Pazdiora potvrdil, že lékaři zachránili Hajžmana na poslední chvíli. Na plzeňském nádraží už mu šlo o život. "Kdyby nedostal okamžitě antibiotika, do Tachova by nedojel. Ta hodina rozhodla o jeho životě. Radek Škudrna a jeho rodiče Tomášovi skutečně zachránili život," potvrzuje Pazdiora.
Nemoc, kterou Hajžman onemocněl, se nazývá meningitida typu B. Neexistuje proti ní očkování. V Česku jí ročně onemocní desítky lidí, deset procent z nich nepřežije, další mají vážné trvalé následky. Nemoc častěji napadá děti a dospívající.
Vzniku onemocnění nahrává fyzická zátěž, stres a ponocování, pobyt mezi mnoha lidmi v zakouřeném prostředí, třeba na diskotéce. Provázejí ji vysoké horečky, bolesti hlavy, zvracení, průjmy, drobné výronky krve do kůže, které se časem slévají do větších skvrn. Onemocnění mívá velmi rychlý průběh, k fatálnímu zhoršení stavu dochází i během pár hodin.
Tomáš strávil na infekční klinice týden. Z těch dnů si nic nepamatuje. Prožil je na kapačkách v umělém spánku. Už na Silvestra ho však z nemocnice propustili domů. "Lékaři mi řekli, že moje uzdravení je vlastně zázrak," směje se Tomáš, který vyvázl i bez trvalých následků.
