Irská vláda soudí, že tak zasáhl do vnitřních záležitostí země. Což je, pravda, volání přehnané, nikoliv však neopodstatněné.
Mimochodem, není těžké odhadnout, jak by právě Václav Klaus reagoval, kdyby si jiná hlava státu dovolila na pražské návštěvě doporučovat českým voličům (třeba) volbu ekologů. Prezidentova hysterická reakce na vcelku nevinný rakouský film o fiktivní jaderné havárii v Dukovanech toho budiž dokladem.
Jistě, je jen věcí každého z nás, s kým se rozhodneme povečeřet. Politik však musí počítat s tím, že i prostým výběrem spolustolovníků vysílá signály, kterými se zabývají nejen novináři, ale pochopitelně i hostitelé.
Ale o to tentokrát na zeleném ostrově nešlo. Pokud jsem schopen správně interpretovat výhrady irské vlády, sám fakt, že český prezident večeřel s význačným odpůrcem Lisabonské smlouvy, Dublinu nevadil.
A je též v Evropské unii samozřejmé, že každý má výsostné právo odmítat Lisabonskou smlouvu. Byť si český prezident zřejmě myslí opak. Ano, pokud si nepřejete další evropskou integraci, poukazujte na skutečnost, že Irové dohodu odmítli v referendu. Vzdorujte jí argumenty, přednáškami i – proč nakonec ne – sebeutvrzujícími dýchánky s lobbisty a snoby.
Závist Havlovi
Pokud se však pro takovou dráhu rozhodnete, netvrďte prosím, že vám jde o blaho všech Evropanů. A už vůbec se nepasujte na vykupitele všech příslušníků etnika, které zastupujete. Neboť hovoříte jen za část Evropanů. A za Čechy mohou mluvit zase jen Češi sami. Třeba v referendu o Lisabonské smlouvě, ať je tedy zcela jasno.
Nezvladatelná touha po globálním zviditelnění je obecně špatným předpokladem pro výkon prezidentské funkce v demokratickém státě počátku 21. století. Když se v případě Václava Klause přidá špatně skrývaná závist vůči světové popularitě jeho předchůdce, dočká se kontinentální veřejnost výroků o "disidentech Evropské unie".
K čemuž lze jen dodat, že doba disentu, který měl reálné opodstatnění, dávno minula. Co z toho plyne pro českou zahraniční politiku? Možná zmatek v hlavách těch evropských partnerů, kteří ještě Václava Klause neznají.
Kverulant a podivín
Jak jim odpovídají čeští diplomaté, když se ptají na prezidentovu roli při našem předsednictví Unie? Někteří si patrně jen zaklepou na čelo. Ti uctivější snad opakují, že zahraniční záležitosti řídí kabinet, který na rozdíl od prezidenta naše šéfování Unii za banalitu nepovažuje. Ti zcela nejuctivější přijali Klausovu hru na selektivní nadstranickost. A slabosti českého panovníka prezentují Unii jako jeho chrabrost.
Jenže to chudákům Irům, ba ani ostatním Evropanům nikdo nevysvětlil. Oni netuší, že nadstranický prezident může podporovat jednu ze soupeřících politických stran. Že je jeho svatým právem, ba povinností putovat světem s teoriemi, které zastávají obvykle kverulanti a podivíni.
Je to chyba českých diplomatů! Měli Dublin, respektive Evropu na Václava Klause připravit. A doporučit jim takový postup: přivítat českého prezidenta střelbou z hmoždířů, do špalíru nahnat sličná pážata. Zkrátka ho přijmout jako krále. A jako v případě každého smrtelného panovníka pokyvovat... a neposlouchat.
