Letištní kontroly jsou pro mě nejhorším zážitkem z celé cesty. Jakákoli turbulence není asi horší než potupné vyndavání všeho kovového a dlouhé fronty. Myslím, že Usáma bin Ládin se směje, jak nám před pár lety zavařil na dlouho dopředu.
Absolvovat šest kontrol během dvou dnů, to je už poměrně slušný stereotyp. Neuvěřitelně jsem se zdokonalil například v sundavání pásku od kalhot nebo vyndavání notebooku.
. Jedenáct přeletů Jana SůryEkonomický redaktor MF DNES Jan Sůra zkouší, jak lze nejlevněji cestovat po Evropě. Za 11 letů zaplatí v přepočtu 205 korun. Během přesunů pořídí sérii reportáží a postřehů o nízkonákladovém létání, které budou postupně vycházet na www.idnes.cz/let. |
Tahle dokonalost mi ale byla v Liverpoolu k ničemu. Hodinu před odletem jsem s hrůzou zjistil, že nemám palubní vstupenku, i když jsem s ní prošel ochrankou. Klasická panika, ale nezbylo nic jiného než jít pro novou. Prostě jsem ji ztratil.
Tedy opět přes moji milovanou ochranku. Chlapci, většinou s těžko srozumitelným přízvukem, mě nechtěli pustit ven. Tak jsem prostě nepozorovaně utekl zpět do odletové haly. Měl jsem štěstí: normálně bych u Ryanairu platil za novou vstupenku, ale právě se jim zhroutil systém a měl jsem to zadarmo.
Zaplatil jsem si radši za tři libry "prioritní" průchod ochrankou. Jenže tam jsem narazil. Co jsem si to dovolil zmizet, když mi nedali pokyn? Dostal jsem se do péče dvou dvacetiletých mladíků. Ano, moje chyba, pospíchal jsem. Sorry.
Ale to nestačilo. Začali zkoumat moji novou palubní vstupenku. A prý si ověřovali, že jsem předtím odbaven nebyl. Tak jak jsem se tam tedy dostal?
Kolem Evropy za dvě stovky
Rázem jsem se stal liverpoolským Muhammadem Attou. Důkladná kontrola, batoh kompletně prohledán. "Je to celé divné, Ryanair říká něco jiného než vy. Tenhle let asi nestihnete," oznamuje mi důležitě jeden z ochranky. Zavoláme policii.
Asi čekali, že se doznám a řeknu jim, kam jsem tu bombu dal. Mezitím mě odvedli k nástupu do letadla. A tam to začali zkoumat. Na seznamu cestujících jsem, to mě uklidňuje.
Po chvíli dohadování jsem se ale do letadla šťastně dostal. "Zmizte odsud," řekl na rozloučenou muž z ochranky.
Z Liverpoolu jsem neviděl nic kromě letiště. Přistání v noci, start brzy ráno ještě za tmy. Ale letiště Johna Lennona jsem prozkoumal skutečně důkladně. Ze zcela zištných důvodů.
Ryanair ještě bohužel nezačal nabízet ubytování za cent, a tak jsem zvolil akci spaní zdarma. Dávat sto liber za nejbližší hotel za čtyři hodiny spánku je ostatně proti všem pravidlům nízkorozpočtového spaní.
Ubytování bylo luxusní: na koberci kavárny u odletů. Pět hodin naprosto klidného spánku. Podle specializované stránky www.sleepinginairports.net nepatří Liverpool v tomto ohledu k příliš vstřícným letištím. Nemůžu souhlasit: místa je tu dost. I když na zabrání nejpohodlnějších pohovek v Burger Kingu musíte dorazit o trošku dříve.
Na letišti přespává několik desítek lidí. Není divu. První autobus sem jede v šest hodin, tedy v době, kdy už odlétá ranní várka prvních spojů. U letiště jsou jediné dva hotely, oba patřičně předražené. Do města tak nemá smysl jezdit.
Dnes mě čeká nejvíce letů: po skoku z Liverpoolu do Dublinu znovu do Londýna, pak přes Frankfurt do Stockholmu. Teď momentálně trčím v Londýně, za sebou mám už sedm letů. Spací krize začíná a už se docela zítra těším i do auta.
. PODROBNÝ ITINERÁŘ CESTYPondělí Lipsko (Altenburg) => Londýn (Stansted)
|
