Iva Žďárka v Pákistánu začátkem září vyhledala lékařka Dita Štěrbová, cestovatelka, která postavila malou nemocnici v nehostinných a zaostalých oblastech pákistánského Himálaje, postižených před pár lety zemětřesením.
"Byl to elegantní, vysoký pán. Ještě se ani nezotavil z časového posunu, ale projevil ochotu se sejít. To jsem ocenila," vzpomínala v neděli Štěrbová.
. Český velvyslanec v Pákistánu se stal obětí teroristického útoku |
"Požádala jsem ho, jestli by nám nepomohl získat na nemocnici grant. Ukázala jsem mu fotografie našich pacientů, například chlapce, jemuž se zahnisala rána v uchu a pinzetami jsme mu vyndávali červy, které tam nakladly mouchy. Zhrozil se. Řekl, že se nám pokusí pomoci, ale že ministerstvo má pro udělování grantů jasná pravidla."
Jeho slova byla gestem, které u diplomatů nemusí vždy být samozřejmostí. Zvlášť ne ve chvíli, kdy si ještě ani nezařídili kancelář.
Kariérní diplomat
Profesi si Ivo Žďárek narýsoval už zamlada, za socialismu, kdy v Moskvě vystudoval tamější diplomatickou akademii. Celý život stoupal po příčkách, po revoluci se dovzdělával v USA, pak se stal generálním konzulem v Šanghaji, až před čtyřmi lety usedl do křesla velvyslance ve Vietnamu.
V Hanoji čelil dramatickému zvýšení zájmu vietnamských dělníků o příjezd do Česka. A tedy i tlaku pracovních agentur, které na přesunu levné pracovní síly vydělávají. Proto mezi novináři kolovaly zprávy o korupci mezi českými diplomaty.
Nikdy se to nepotvrdilo. "Mohu vyloučit, že se tu berou úplatky," řekla letos v březnu Ilona Jindrová, česká konzulka v Hanoji. "Systém je nastaven tak, aby místní síly neměly možnost ovlivnit proces udělování víz."
Po skončení čtyřletého turnusu dostal Žďárek možnost hned jít do jiné země. Jeho šéf Jiří Šitler, vedoucí odboru asijských zemí na ministerstvu zahraničí, řekl, že post v Pákistánu byl jeho dobrovolnou volbou. "Měl ještě asi dvě alternativy, ale vybral si toto," podotkl Šitler.
Co přesně však Žďárka k této volbě vedlo? Jen zájem o Asii? Jeho sestra Hana Kubíčková, která žije v Hradci Králové, na to odpověděla vyhýbavě. "Byl to racionální člověk. Vždy se přizpůsobil dobře místům, kde působil. Ať už to byl Vietnam nebo nyní Pákistán," podotkla.
Petr Přibík, velvyslanec v Pákistánu v letech 1999 až 2003, říká, že o post v Islámábádu se čeští diplomaté zrovna neperou. "Na ministerstvu všichni chtějí víceméně do Evropy. Pak je zájem také o exotiku, například o Thajsko, fronta je i na Japonsko. Ale Pákistán? Tam hrozí teror, pořád riskujete."
Nicméně podle Jiřího Šitlera to není těžké pochopit. "Je to zajímavá země právě kvůli válce s terorem." Podobně to vidí i český velvyslanec při NATO Štefan Füle. "Ivo chtěl přispět k něčemu dobrému, k tomu, aby se ten region zbavil terorismu. Už jsme naplánovali i jeho návštěvu v bruselské centrále NATO, abychom probrali, jak může Aliance té zemi pomoci v boji s terorem."
Podřízení ho měli rádi
Bylo-li tomu tak, jak říkají Šitler a Füle, tak je zřejmé, co byl Žďárek jako člověk asi zač. Od mládí cílevědomý a ambiciózní muž, který však uměl chápat svoje okolí a naslouchat těm, co se na něj s něčím obrátili.
Jak dodává bývalý velvyslanec Přibík, podřízení ho měli rádi. "Ti, co pod ním pracovali, vždy říkali, že je gentleman." Velvyslanec Füle s tím souhlasí. "Působil léta v diplomatických službách a nestouplo mu to do hlavy. Byl přátelský, což není až tak samozřejmé. Ne každý dokáže tak jako on vnitřně odolávat vlivné funkci," zdůraznil Füle.
Ivo Žďárek se narodil v roce 1960 v Trutnově. Byl ženatý, měl dvě děti. Jeho ostatky budou možná už během pondělka převezeny do Česka.
