Ideologické bitvy se často svádějí pomocí ženských těl coby emblémů. Západní islamofobie v tom není výjimkou. Když Francie zakázala nosit ve školách šátky přes hlavu, použila hidžáb za zástupce západních hodnot obecně, včetně patřičného postavení žen. Když byli Američané připravováni na invazi do Afghánistánu, Taliban byl démonizován za to, že ženám upírá kosmetiku a barvu na vlasy; po svržení Talibanu západní zpravodajci často poznamenali, že ženy sňaly šátky.
Vášně za domácími zdmi
Nejsme však my, na Západě, se svou interpretací muslimských sexuálních mravů hrubě na omylu, zejména co do významu toho, proč se mnoho muslimek zahaluje nebo nosí čádor? A nejsme slepí ke svým vlastním známkám útisku žen a vlády nad nimi?
Západ si zahalování vysvětluje jako represi žen a potlačování jejich sexuality. Ale když jsem navštívila muslimské země a byla v muslimských domácnostech pozvána k diskusi v ryze ženském prostředí, zjistila jsem, že přístup muslimů ke vzhledu žen a sexualitě nevychází z represe, nýbrž ze silného smyslu pro rozdíl mezi veřejným a soukromým, pro to, co náleží Bohu a co náleží vlastnímu manželovi. Nejde o to, že by islám potlačoval sexualitu, nýbrž že ztělesňuje silně vyvinutý smysl pro její vhodné směřování - ke sňatku, k vazbám, jež zachovávají rodinný život, a k poutu, které vytváří domov.
. Naše a jejich pocityMnohé muslimky, s nimiž jsem hovořila, se necítily čádorem či šátkem zotročené. |
Mimo zdi obvyklých muslimských domácností, které jsem navštívila v Maroku, Jordánsku a Egyptě, bylo vše samá ostýchavost a uzavřenost. Ale uvnitř domovů měly ženy zájem o půvab, svůdnost a rozkoš stejně jako ženy všude jinde na světě. Doma, v prostředí manželské intimity, se vyskytovalo hojně luxusního prádla, elegantní módy a přípravků k péči o pleť. Svatební videa, jež jsem viděla, se smyslnými tanci, které se nevěsta učí jako součást kouzla skvělé manželky a které hrdě předvádí svému manželovi, mi ukázala, že smyslnost není muslimským ženám cizí. Spíše jde o to, že rozkoš a sexualita, mužská i ženská, se nemají promiskuitně - a eventuálně ničivě - dávat na odiv ostatním.
Co jsem zažila
Vskutku, mnohé muslimky, s nimiž jsem hovořila, se necítily čádorem či šátkem zotročené. Právě naopak, cítily se osvobozené od dotěrného, nízce sexualizujícího západního zírání, proměňujícího ženu ve zboží. Nejedna z oněch žen řekla něco v tomto smyslu: "Když si obleču západní šaty, muži na mě civí, proměňují mě v předmět nebo se já sama neustále poměřuji se standardy modelek z časopisů, jimž je těžké dostát - obzvlášť těžké to je, když člověk stárne, nehledě na to, jak únavné je být neustále jako ve výloze. Když si obleču svůj šátek nebo čádor, lidé ke mně přistupují jako k osobě, ne předmětu; cítím, že jsem respektována.“ Není to sice vyjádřeno v tradiční soustavě západních feministických pojmů, ale zřetelně jde o západní feministické pocity.
Zažila jsem to sama. V Maroku jsem si na výlet do bazaru oblékla šalvár kamíz (pozn. red. - arabský oblek se širokými kalhotami) a šátek přes hlavu. Jistě, část vřelosti, s níž jsem se setkala, plynula zřejmě z novoty pohledu na takto oděnou ženu ze Západu; ale když jsem se po bazaru pohybovala - křivka ňader zakrytá, obrys nohou nezřetelný a kolem hlavy mi nepoletovaly dlouhé vlasy - zažila jsem nový pocit klidu a vyrovnanosti. Ano, v jistých ohledech jsem se cítila svobodná.
Muslimky navíc nejsou samy. Západní křesťanská tradice líčí sexualitu, dokonce i manželskou sexualitu, jako hříšnou. Islám ani judaismus tuto roztržku mezi duchem a tělem nikdy neměly. V obou kulturách se sexualita vlévá do manželství a rodinný život se pokládá za zdroj nesmírného požehnání, posvěceného Bohem.
. Nemusí jít o útlakLidé na Západě by si měli uvědomit, že když se nějaká žena ve Francii nebo Británii rozhodne nosit závoj, nejde nutně o projev útlaku. |
To může vysvětlovat, nejen proč muslimky i ortodoxní židovky popisují pocit osvobození, který jim dává prostý oděv a zakryté vlasy, ale také proč vyjadřují mnohem vyšší míru smyslné rozkoše v manželském životě, než je běžné na Západě. Když se sexualita drží v soukromí a řídí se pravidly považovanými za posvátná - a když manžel nevidí svou ženu (ani jiné ženy) celý den polonahou - lze pocítit obrovskou sílu a vášeň, jakmile žena v posvátnosti domova šátek nebo čádor sejme.
Mezi zdravými mladými muži na Západě, kteří vyrostou na pornografii a sexuálních výjevech na každém rohu ulice, se epidemicky šíří snížené libido, takže si lze snadno představit moc, kterou si sexualita zachovává v umírněnější kultuře. A stojí za to pochopit, jaké pozitivní prožitky mohou ženy - a muži - mít v kulturách, kde se sexualita řídí konzervativnějším územ.
Více jemnosti, prosím
Nechci zavrhovat řadu vůdkyň v muslimském světě, které zahalování považují za způsob ovládání žen. Všechno záleží na možnosti volby.
Lidé na Západě by si však měli uvědomit, že když se nějaká žena ve Francii nebo Británii rozhodne nosit závoj, nejde nutně o projev útlaku. A ještě důležitější je, že až se vy sama rozhodnete pro minisukni a blůzku s odkrytými zády - v západní kultuře, kde ženy nemohou tak svobodně zestárnout, být respektovány jako matky, pracovnice či duchovní osobnosti, a přitom kašlat na výkřiky módy - vyplatí se o skutečném významu ženské svobody přemýšlet v jemnějších nuancích.
© Project Syndicate, 2008.
. Naomi WolfováAutorka je spoluzakladatelkou hnutí American Freedom Campaign. Naposledy vydala knihu The End of America (Konec Ameriky); nyní k vydání chystá Give me Liberty (Dejte mi svobodu) s podtitulem Jak se stát americkým revolucionářem. |
