V roce 2050 bude „mládí“ končit ve 48 letech, předpovídá studie

Stárnutí Evropanů v příštích desetiletích, kterým straší demografové, bude mít podobný účinek jako elixír mládí. Mládí bude trvat déle než dnes. Souvisí to s tím, že se lidé budou dožívat vyššího věku a starších lidí bude přibývat.

Podle studie bude 28 procent Evropanů v roce 2050 starších 65 let. Ilustrační foto. | foto: Profimedia.cz

Představte si, že věk, který bude dělit Evropany na starší a mladší polovinu, se v roce 2050 posune na 48 let. Teď se tato pomyslná hranice mezi mladšími a staršími pohybuje kolem 38 let. A v roce 1950 to bylo dokonce 31 let.

Odhad, jak se přesune hranice mezi mladší a starší polovinou Evropanů, přinesla minulý týden přelomová studie Demografická budoucnost Evropy. Vydal ji Berlínský institut pro populaci a rozvoj.

. Evropa v roce 2050

Evropané se budou dožívat v průměru 82 let, dnes je to 76 let.

Předěl mezi mladší a starší polovinou populace se posune ze 38 na 48 let.

Bývalé státy východního bloku se budou vylidňovat, na jihu a západě Evropy bude lidí přibývat.

V Česku se zvedne jen počet obyvatel Prahy a středních Čech, nejvíce jich ubude na severu Moravy.

Podle studie bude 28 procent Evropanů v roce 2050 starších 65 let. A právě tito lidé budou udávat tón celé společnosti. Stárnutí může mít kromě nevýhod i své "výhody".

"Stárnutí populace není nic dobrého ani špatného. Je to prostě fakt," říká spoluautor studie Steffen Kröhnert. Potvrzují to i čeští demografové.

Například brněnský sociolog Ladislav Rabušic hovoří o tom, že svět s více starými by mohl zároveň "zmoudřet". "Po šedesátce lidé změní pohled na svět. Možná ustoupí od rychlosti a konzumu," odhaduje Rabušic.

Podle něj se také "zdemokratizuje smrt". Dříve umírali chudí dřív než bohatí, ale v budoucnosti na tom budou díky pokroku medicíny všichni stejně.

Na druhou stranu politici musí podle Kröhnerta více přemýšlet nad rodinnou politikou, začlenit do společnosti pracovité cizince a podporovat vzdělání, aby se jim stárnutí nevymklo z rukou.

. Bude nám víc. Ale omládneme

Německý sociolog radí Česku podporovat vzdělání a porodnost. Pak se nebude muset bát úbytku lidí.

Stárnutí Evropanů není problém, ale "výzva". Tak se dá v kostce shrnout názor německého sociologa Steffena Kröhnerta, který s kolegy z Berlínského institutu pro populaci a rozvoj sepsal knihu "Demografická budoucnost Evropy".

"V knize zdůrazňuji, že se evropské země s různými zkušenostmi mohou učit jedna od druhé, jak se vyrovnat se stárnutím lidí," říká Kröhnert.

Jaké největší problémy související s úbytkem a stárnutím lidí bude muset Evropa řešit?
Stárnutí svých obyvatel budou čelit téměř všechny evropské země, a hlavně ty na východě, mezi které patří právě Česká republika. Rodí se u vás málo dětí. V budoucnosti se dá čekat nedostatek mladých kvalifikovaných lidí, kteří budou moci nově vstoupit na pracovní trh.

Příznaky tohoto demografického poklesu můžeme vidět už dnes. V nových členských státech Evropské unie prosperují hlavní města a jejich okolí, ale doplácí na to jejich venkov.

A je na tom něco špatného, že se lidé stěhují do měst? Venkov může sloužit více pro rekreaci...
Máte pravdu. Není to z ekonomického pohledu vyloženě špatné. Vlastně na tom nesejde, jestli celá země prosperuje rovnoměrně, nebo jestli ekonomiku táhnou o to více velká města. Hrozba však spočívá v propasti mezi venkovem a městy. Vlastníci továren na venkově se budou těžce potýkat s nedostatkem pracovních sil, starostům budou před očima chátrat prázdné domy ve vesnicích.

Zajímavé je, že v západoevropských a severských zemích, do kterých přicházejí imigranti, se pomyslné nůžky mezi venkovem a městy tolik nerozevírají. Mám teď na mysli třeba Francii, Irsko nebo skandinávské státy.

Jaké nejdůležitější úkoly pro vlády a politiky vyplývají z poznatků vaší studie?
Pro každý stát samozřejmě platí něco jiného. Země východní Evropy určitě musí zavádět nějakou propopulační politiku. Kromě nich se to týká také Německa a Rakouska. Důležité je i zlepšovat vzdělání, protože menší počet pracovníků můžete jednoduše vyvážit jejich větší produktivitou.

Samozřejmě musíte lákat do východní Evropy cizince, čím vzdělanější, tím lépe. Dalším řešením, jak lépe nést to "břímě" stárnutí obyvatel, je více zapojit na pracovním trhu starší lidi. Mám teď na mysli občany nad 55 let těsně před důchodem. Stejně je třeba dostat do práce více žen.

Trochu to vypadá, že celý problém se stárnutím jednoduše vyřeší posunutí hranice pro odchod do důchodu. Stačí, aby s tím voliči souhlasili...
Zvýšení hranice pro odchod do důchodu je bezesporu krokem správným směrem. Ale to nestačí. Politici musí začít podporovat zaměstnavatele, kteří vytvoří pracovní místa pro tyto starší lidi. Ti nemohou dělat všechno.

Nemůžete jim uložit fyzicky náročnou práci. Potřebujeme taky politiku celoživotního vzdělávání. I sami zaměstnavatelé si budou muset zvyknout – staří zaměstnanci budou pravděpodobně mít vůči nim jiné požadavky než ti mladší.

Lidé vyššího věku nebudou principiálně vystupovat proti vyššímu věku odchodu do důchodu, pokud budou vědět, že ta práce, která se po nich bude vyžadovat, nebude pro ně příliš těžká. Ve Švýcarsku nebo ve Skandinávii mají velký podíl zaměstnaných lidí ve vyšším věku, takže ono to možné je.

Podle vaší knihy člověk přeskočí v roce 2050 do té starší poloviny společnosti až v 48 letech. To v podstatě znamená, že se prodlouží mládí. To lze asi považovat za hodně pozitivní trend?
Ano. Myslím, že se už před dlouhou dobou proměnilo vnímání toho, kdy už začínáme považovat člověka za starého. Lidé totiž nejenom déle žijí, ale déle také zůstávají zdraví, déle se zajímají o to, co se děje ve světě.

Když jsem vyrůstal (Kröhnertovi je 39 let – pozn. red.), považovala se šedesátka za požehnané stáří. Dnes však šedesátníci vitálně cestují po světě. Stárnutí populace není dobrá, nebo špatná věc, je to prostě fakt, se kterým musíme počítat. Ale ještě jednou – máte pravdu, lidi budeme déle považovat za "mladé".