"Pokud člověku funguje svědomí a má pocit viny, potřebuje se sám zbavit pocitu viny. Toto je jeden z racionálnějších mechanismů," je přesvědčen soudní znalec v oboru psychologie Jiří Jelen.
"Setkávám se s tím normálně. Když přicházíme do věznice za vrahy, mívají už připravenou racionalizační verzi, která snižuje míru jejich zavinění, jejich viny," popisuje Jelen.
Dají se popsat nějaké konkrétní případy?
Neříkám, že vrazi své činy vysloveně popírají, mají ale tendenci snížit nějakým způsobem míru zavinění a rozumově svůj čin vysvětlit. To se vyskytuje skoro vždycky. U těch chytřejších se to může třeba projevit takovým způsobem jako v případě paní Neffové.
Nespatřuji v tom nic chorobného, nevnímal bych to ani jako signál jeho bezcitnosti.
|
Dá se předem poznat, kteří lidé by mohli být nebezpeční?
Pokud by prošli nějakým odborným vyšetřením, dalo by se s určitou mírou pravděpodobnosti určit, jestli mají sklony k násilnému chování. Tato zkoumání se ale provádějí výjimečně, a pachatele tak často okolí vnímá jako naprosto neagresivní, zodpovědné, skromné.
Vražda Ireny Neffové zřejmě proběhla v afektu. Co si pod tímto pojmem můžeme představit?
Do afektu se dostává každý z nás, je to stav, který rychle vzniká a má tendenci k rychlému vybití. Patří sem například hněv, vztek nebo zlost. Prostý afekt sám o sobě ale není důvodem, aby se u člověka hodnotily rozpoznávací a ovládací schopnosti jako snížené. Existují ale další dva typy afektů, které tyto schopnosti snižují.
Které to jsou?
Afekt patický, chorobný, snižuje příčetnost. Lidé ale na něj nemají vzpomínku. Když se do takového stavu dostanou, nepamatují si to. Pokud se ale Neff Novák přiznal a ví o tom, lze tento chorobný afekt vyloučit. Tím druhým je afekt vystupňovaný, který je na rozhraní normy a patologie, přiznávají se pak omezené rozpoznávací schopnosti.
Irena Neffová byla údajně už delší dobu obětí domácího násilí. V jakých situacích nejčastěji k takovému násilí dochází?
Zpravidla se jedná o obecné situace, které se vyskytují i v ostatních vztazích. Hádky o peníze, hádky okolo výchovy dětí, trávení volného času, rozdílnosti zájmu, žárlivost. Takové situace známe obecně všichni, ale zvládáme je bez násilí.
Dá se popsat osobnost násilníka?
Do agresivního jednání se může dostat každý jedinec, i člověk, který je jinak normální. Když se dostane do afektu, může k násilí sklouznout. Faktem ale je, že člověk, který má morální zásady, funguje mu svědomí a odpovědnost, se agresivního chování nedopustí ani v zátěžové situaci. Násilníci mají zpravidla zvýšené dispozice k útočnému jednání nebo mají snížený práh pro spuštění agrese.
A jak by se daly popsat oběti?
Jedná se většinou o závislé a submisivní, tedy podřídivější osobnosti. Nedokáží si představit žít bez svého partnera, byť už mají s násilím nějakou zkušenost. Mají tendenci být úzkostnější, někdy už třeba na začátku vztahu mají problém s výběrem svého partnera nebo byl výběr chybný opakovaně.
