"Vůči nim je v České republice velmi nízká tolerance a není o ně zájem," vysvětlila Kristýna Kotalová z ministerstva práce a sociálních věcí.
"Výhodou mezinárodních adopcí je, že se podaří dostat do rodin i děti, které se nedaří umísťovat do českých rodin, zpravidla odlišného etnika. Jsme rádi, když se umístění do rodiny povede. Zkušenosti máme dobré," přidává se ředitelka kojeneckého ústavu v Plzni Jana Tytlová.
Od roku 2000, kdy Česko s mezinárodními adopcemi začalo, odešlo do ciziny už 260 dětí, nejčastěji do Dánska, Německa a Itálie.
"Největší zájem je z Dánska, kde systém adopcí funguje už dlouhou dobu. Dalšími faktory jsou podobné kulturní prostředí a blízkost obou zemí,“ jmenuje právnička Ústavu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (ÚMPOD) v Brně Stanislava Kopecká. Právě tento ústav má mezinárodní adopce v kompetenci.
O české děti je v cizině velký zájem, i když Česko patří k zemím s nejpřísnějšími pravidly. "Každý rok přibývají do naší evidence noví žadatelé," konstatuje Kopecká.
. Počet osvojených dětí do ciziny2008 – 7 (k 15. dubnu) Počet adoptovaných dětí od roku 2000 – 260 Zdroj: ÚMPOD |
Čím musí projít úspěšný žadatel?
Žadatele o adopci čeká náročný koloběh. Nejdříve musí absolvovat vstupní vyšetření v Česku a ve své zemi. Podrobně je třeba vyšetřit i děti, mapuje se jejich rodinné prostředí, anamnéza a posoudí se, zda je schopné adaptovat se v cizí zemi.
Po vstupních vyšetřeních přijíždějí žadatelé za dítětem na návštěvu. "Musí zde v rámci aklimatizace nějakou dobu pobýt. Zpravidla se jedná o sedm dní. Pokud by se nám žadatelé nelíbili, máme možnost situaci vetovat," konstatuje Tytlová z plzeňského kojeneckého ústavu.
Na základě pobytu s dítětem obdrží žadatelé posudky, podle nichž se pak jejich žádost posuzuje.
Ale ani když se dítě umístí do zahraniční rodiny, neztratí ústav s rodinou kontakt. Rodiče totiž musí posílat Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu děti zprávy, jak se dítěti daří, jaký je jeho zdravotní stav, jak se vyvíjí.
Kromě toho úřad dostává oficiální zprávy od zahraničních sociálních pracovníků a lékařů. Všechny zprávy jsou k dispozici také ústavům.
Podmínky pro adopci ale tak přísné vždy nebyly. Důvodem pro změnu pravidel byl tragický případ Erika Ileše, který zemřel kvůli zanedbání péče zhruba po půl roce od adopce do švédské rodiny - Podrobnosti k Erikově případu čtěte zde
Po tomto případu byla na nějakou dobu adopce do ciziny zastavena úplně, aby se podmínky upravily. Od léta 2006 už opět adopce probíhají.
"Myslím, že kritéria jsou nyní nastavená nejlépe, jak je to v daném časovém momentu a za daných podmínek možné. Vždy je ale co zlepšovat,“ připouští ředitelka Lenka Pavlová.
Je adopce vhodná pro všechny?
Eva Pilátová, šéfka brněnského kojeneckého ústavu a dětského domova, odkud Erik Ileš do Švédska odešel, změny pravidel osvojení uvítala, přesto ale zůstává skeptická.
"Těžko se dá poznat, jací rodiče budou. U nás se zpravidla usmívají, chovají se vstřícně. Nevíme ale, jak se chová dítě, když s rodiči zůstane samo. Určitě je ale dobře, že se vyžaduje více prověření," míní Pilátová.
Podle jejího názoru je mezinárodní adopce výborným řešením pro kojence, pro které se nenajdou náhradní rodiče v České republice.
"Horší je to ale se staršími dětmi. Často u nás vyrůstají několik let, mají tady domov. Pokud se má přesunout například dítě čtyřleté a ze dne na den přijde do společnosti, kde nerozumí ani slovo, to si neumím představit. Otázkou je, jestli v těchto případech není lepší pěstounská výchova," uvažuje Pilátová.
Zahraničních rodičů, kteří mají o osvojení zájem, stále přibývá. "Převažují evropské země, od dubna ale můžeme spolupracovat i s USA,“ konstatovala Stanislava Kopecká z Ústavu pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
Děti ale mohou odcházet jen do zemí, které podepsaly Haagskou smlouvu o ochraně dětí.
Adopce do ciziny je možná ale jen v případě, že není a nebude možné dítěti zajistit náhradní rodinu v Česku. "I když už je ale dítě v evidenci pro adopci do zahraničí, stále se hledá i mezi vhodnými českými rodinami. Ty dostanou vždy přednost," zdůrazňuje mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Jiří Sezemský.
