Čin se stal v roce 2002. Matka kvůli pláči dítěte probděla celou noc. Podle obžaloby ráno vyčerpaná přistoupila k postýlce s úmyslem dceru usmrtit. Přeloženou látkovou plenou jí údajně přikryla obličej a tři až pět minut tlačila oběma rukama na nos a ústa.
Podle obhajoby Rokošová nechtěla dítě zabít, ale jen umlčet. V době činu prý byla nepříčetná a trpěla poporodní depresí. Po činu se zhroutila a dlouhou dobu strávila v péči psychiatrů.
"Úmyslnou vraždu jsem nespáchala. Chtěla jsem jen, aby malá spala. Abych si mohla na chvíli lehnout," řekla žena už dříve soudu.
Postupně vznikly čtyři znalecké posudky, které její příčetnost zkoumaly s různými výsledky. Všichni znalci se však shodli na tom, že rozpoznávací a ovládací schopnosti Rokošové byly snížené. Proto jí soudy vyměřily trest pod spodní hranicí trestní sazby.
Pražský městský soud jí v březnu roku 2003 vyměřil sedmiletý trest, Vrchní soud v Praze ale případ vrátil k novému projednání. Napodruhé ji městský soud poslal do vězení na deset let, odvolací senát ale trest o dva roky snížil. V lednu roku 2005 verdikt potvrdil Nejvyšší soud. Od té doby se kauzou zabýval Ústavní soud, který případ loni v červenci vrátil k městskému soudu.
Podle Ústavního soudu sice není sporu o tom, že Rokošová dceru zabila, otázkou ale zůstává její příčetnost. Spory o příčetnost Rokošové provázely celý proces. Právě tato otázka byla totiž klíčová pro rozhodnutí o tom, zda je vyučená kuchařka vinna a zaslouží si trest.
