Je Jan Švejnar jako E. T. – Mimozemšťan? (Režie Steven Spielberg, rok 1982.)
Přilétá sice zdaleka, ale mimozemšťanem ve své původní vlasti není. Založil zde po roce 1989 několik významných ekonomických institucí a byl například poradcem exministra Karla Dyby, exprezidenta Václava Havla i expremiéra Vladimíra Špidly.
Jenže v žádné politické straně nemá zázemí. (Pokud nepočítáme virtuální stranu "pravdy a lásky".) Je solitérem – proto jej mohli nominovat sociální demokraté i zelení. Může to být jeho zásadní slabina. Tak, jak dnes někteří politici jeho jméno vytáhli, tak je mohou zase rychle opustit. To hrozí i po jeho případném zvolení.
"Nepolitickou" (ve skutečnosti až příliš politickou) hlavou státu mohl být Václav Havel, protože po revoluci nastala zvláštní situace, ale mít takového prezidenta dnes by byla chyba. Navíc dlouhodobá stanoviska Jana Švejnara, pokud jde o českou politiku (na rozdíl od ekonomiky), neznáme. V tom je spíše E. T.
Je Jan Švejnar jako Kmotr? (Režie Francis Ford Coppola, rok 1972, hlavní role Marlon Brando jako Vito Corleone.)
O nečistých zákulisních praktikách se v jeho případě neví a nehovoří. Ale roli "kmotra" by mohla nasvědčovat skutečnost, že je předsedou dozorčí rady ČSOB. Ta má nevyřízené účty se státem.
Jak by se na ně díval jako prezident? Že to nevadí? Že prezident v tomto případě nemůže zasáhnout a nemá vliv? Opak je pravda. Hlava našeho státu jmenuje členy nesmírně vlivné bankovní rady ČNB. Skutečně by Švejnar u toho postupoval nezávisle? Tato otázka je mimořádně vážná a je spíše na překážku jeho nominaci.
Je Jan Švejnar jako Psycho? (Režie Alfred Hitchcock, rok 1960, v hlavních rolích Anthony Perkins jako Norman Bates a Janet Leighová jako Marion Craneová.)
Žádné drama nehrozí. V případě Švejnara bychom měli s největší pravděpodobností co do činění s kultivovanou, zdravě sebevědomou a v podstatě příjemnou osobou. To by česká scéna otřásající se excesy politiků všech stran nutně potřebovala. Hysterických výkřiků, agresivních scén a stupňujícího se napětí, jaké jsou v hororu Psycho, bychom byli zřejmě ušetřeni.
Je Jan Švejnar jako Konformista? (Režie Bernardo Bertolucci, 1970, v hlavní roli Jean-Louis Trintignant jako Marcello Clerici.)
Pokud chce být michiganský profesor zvolen prezidentem, musí být ke všem parlamentním stranám s výjimkou ODS konformistou. Ne příliš velkým, ale ani ne příliš malým. Bertolucciho hrdina proplouval ve filmu kvůli této své vlastnosti fašismem i demokracií.
Švejnar by zase v podstatě musel zcela a navždy legitimizovat komunistickou stranu. Chtě nechtě by se při současném rozložení sil ve Sněmovně a v Senátu stal i prezidentem komunistů.
Václavu Klausovi je sice vyčítáno, že prošel právě hlasy některých komunistů (a to prošel) a že pozval jejich bývalého předsedu Miroslava Grebeníčka do Lán na jednání, ale Klaus nikdy nechtěl KSČM ve vládě. Snažil se tomu svými kroky vždy zabránit.
Švejnar by to podle svých vyjádření toleroval. Myslím si však, že komunisté se nakonec rozhodnou Jana Švejnara nevolit. Je jen otázka, zda tak učiní už příští týden otevřeně, nebo část z nich až při tajné volbě. A tím všechna srovnávání, i ta s hollywoodskými filmy, skončí.
