1. Jiří Čunek vydělal před svým vstupem do politiky "bokem" několik milionů korun. Sám to přiznává a dodává, že to byly poctivé příjmy.
2. Tyto peníze uložil ve třech různých bankách.
3. Tou dobou pobíral od státu sociální dávky, celkově ve výši téměř sto tisíc korun.
4. Podal trestní oznámení na Českou televizi, která tato fakta odvysílala v pořadu Reportéři.
5. Odmítá se k věci dále vyjadřovat s tím, že podal trestní oznámení.
Nuže, milý čtenáři detektivních napínáků, pozor! Často se stává, že osoba záporná, černočerná, o jejíž vině nemáš pochyb, změní se v hrdinu první kategorie. To je oblíbený spisovatelský trik.
Tato proměna může být značně bizarní, ale nikdy nesmí být v rozporu s fakty, které ti spisovatel předložil. To dělají jen mizerní škrabáci nejpodřadnější brakové literatury.
Dočetli jsme se v našem thrilleru, že Čunek přijal sociální dávky na bydlení. A o kousek dál, že vydělal v téže době solidní sumy navíc – sám to přiznává, byť se jinak o "předpolitickém" období odmítá bavit. Jaký kotrmelec by musel udělat autor, aby tyto skutečnosti zpochybnil?
Předpovídal by budoucnost
Lze na to jít například takto: Peníze ukládal jiný člověk, který ukradl Čunkovi občanský průkaz. Ale proč by to dělal? Možná se doslechl, že jeho oběť je na finance naprosto chabrus a nepamatuje si, kdy a kam uložila nějaké ty miliony.
A chudák Čunek, když viděl ty peníze na kontě, v dobré víře je utratil, neboť se domníval, že je musel nějak poctivě vydělat. Jak jinak by se také na konto dostaly?
Jenže proč by to ten neznámý zloděj dělal? To je nabíledni: věděl už, jaká kariéra neznámého muže čeká. Chtěl ho vydírat o mnohem větší částky. Věřil bys tomu, laskavý čtenáři, nebo by sis řekl, že autor je pitomec?
Nepopulární, ale účinné
Pokud však neuvěříš tomuto nebo ještě krkolomnějšímu zvratu, proměna padoucha v hrdinu se nekoná. Jiří Čunek se choval přinejmenším krajně neslušně a do politiky už nepatří. Každá minuta navíc, kdy sedí v křesle, poškozuje jeho, koalici a celou zemi.
Možná je však život bujnější než fantazie Dana Browna. Možná opravdu Reportéři skočili na lep geniálnímu falzifikátorovi a vyrobili "mediální smyšlenku". Pak by měl místopředseda vlády a šéf křesťanské strany stát na náměstí a všem říci, jak se věci mají.
Uší by bylo dost – takových sedm milionů párů. On však vzkázal, že nic neřekne.
To je nepopulární, leč většinou účinná taktika. V době, kdy nelze policii či finanční úřady podezřívat z velké invence, politik, který mlčky jako Vinnetou vydrží mediální mučení, odchází jako vítěz.
Nechutný milionář
Tlustý mlčí o svých věřitelích a daří se mu dobře. Kalousek mlčí o svém bytu po zbrojaři Hávovi a vede se mu dokonce skvěle. I Gross se poučil z toho, jak dopadl, když se snažil vysvětlit svůj milion. O částce stokrát větší necekne. O to víc si ji pravděpodobně užívá.
I Jiří Čunek se před časem dostal do potíží, když neuměl dobře vysvětlit půlmilion. A kdyby mu trochu nepomohl Arif Salichov, možná by už nebyl ve vládě. Jenže v tomto případě je zatvrzelý lov bobříka mlčení chyba.
Pokud neudělá náš milý autor literární veletoč, před jeho postavou, Jiřím Čunkem, stojí těžší úkol než zatajit dárce či věřitele. Rozpor už je na světě, musí být vysvětlen.
Jmenuje se: Milionář, který se nestydí brát chudinské dávky. Postava mimořádně nechutná. Jiří Čunek by nás měl co nejrychleji přesvědčit, že on není tou postavou.
