Podle listu, který se odvolává na vysoké americké představitele, šlo o vůbec nejúspěšnější útok na počítačové systémy americké armády v historii.
Ministerstvo obrany připustilo, že se útok opravdu odehrál a že dočasně musely být odstaveny sítě kanceláří ministra obrany Roberta Gatese.
Oficiálně však odmítlo potvrdit, že za útokem byla opravdu přímo čínská armáda či že ji z toho podezřívají. Zda Pentagon při útoku přišel o nějaká cenná data, není jasné, podobné útoky se odehrály v minulosti již mnohokrát.
Již podruhé
Přesto experti berou tyto spekulace jako výmluvnou ilustraci faktu, že počítačové válečnictví je stále na vzestupu. A že Čína se zřejmě stává v tomto oboru opravdovou velmocí. "Čínská armáda ukázala, že je schopna svými útoky ochromit naše systémy," citoval list Financial Times jeden ze svých zdrojů.
"V případě konfliktu by se mohla pokusit o způsobení komplikací velkého rozsahu," dodal. Peking ovšem na tato obvinění reagoval rozhněvaně a ve svém prohlášení čínská vláda uvedla, že za akcí rozhodně nestojí.
Je to přitom již podruhé za několik týdnů, co byla z podobných nepřátelských aktivit osočena. V srpnu přinesl německý časopis Spiegel informaci, že hackeři čínské armády se zřejmě pokusili nabourat do sítí německých vládních agentur. A že si na to přímo v Číně stěžovala německá kancléřka Angela Merkelová.
Podobně na tom bylo Estonsko
Informace zdrojů citovaných ve Financial Times zněly poměrně jednoznačně, přesto podle některých ohlasů se nedá zcela vyloučit, že za útoky ve skutečnosti stál někdo jiný, kdo se snažil naschvál "předstírat identitu čínské armády".
Něco podobného je ve složitém světě počítačů poměrně běžné – hacker ze zcela jiné části světa dokáže ledaskomu na špatně chráněných sítích ukrást identitu. A kdo by to činil?
Třeba kruhy podsvětí či prostě jen hackeři, kteří organizují útoky pro zábavu či ze sportu. Díky Rusku a Estonsku se letos na jaře dostal pojem kybernetická válka do mezinárodního slovníku: Estonsko se rozhodlo odstranit z centra Tallinnu pomník sovětským vojákům, Rusko ostře protestovalo a krátce nato se pod tíhou počítačových útoků začaly hroutit sítě estonské vlády a různých bankovních institucí.
Vláda v Tallinnu tehdy veřejně prohlásila, že stopy tohoto "počítačového terorismu" vedou přímo do Kremlu, což Rusko rozhněvaně odmítlo.
