"Ať soud rozhodne jakkoliv, vždycky to bude špatně, vždycky zde budou existovat negativa. Snažím se hledat nejmenší zlo, neexistuje dobré řešení," říká soudce v písemném rozhovoru pro MF DNES.
Co mají vlastně znalci zjistit?
Jaké má Terezka vztahy k rodičům, jaké vztahy mají rodiče k ní, čím jsou tyto vztahy utvářeny, zda některý z rodičů dítě navádí proti druhému rodiči, kdo z rodičů má lepší výchovné předpoklady.
Není dívka oběť celého sporu, potažmo i vašeho rozhodnutí?
Děti jsou v těchto případech vždycky obětí. Jsou nezralé, zranitelné, odnášejí to nejhůř. Rodiče se z toho oklepou, ale děti jsou spory poznamenány na celý život.
Splňuje Terezin pobyt v léčebně vaše očekávání? Kdo to platí?
Na hodnocení je příliš brzy. Pobyt hradí soud.
Jsou časté takto vleklé spory mezi rozvedenými rodiči a to, že jeden rodič opakovaně brání druhému vídat dítě?
Velká většina řízení končí dohodou rodičů, ať už spontánní či soudem zprostředkovanou a schválenou. Jenom menší část věcí končí velkým sporem, kdy oba rodiče žádají svěření dítěte do své výchovy, dělají se znalecké posudky a provádí se obsáhlá dokazování.
Některé případy jsou pak zcela mimořádné, myslím, že každý opatrovnický soudce by potvrdil, že má několik velmi těžkých a nepříjemných případů. Není to tedy úplně běžné, ale ojedinělé rozhodně také ne.
Umístění do neutrálního prostředí je problém
Někteří právníci považují vaše rozhodnutí za přelomové.
Podle mě je spíše mimořádná ta medializace a až hysterická mediální kampaň, která neprospívá ani hledání řešení, ani Terezce.
Co vás přesvědčilo, že jste rozhodl o přemístění dívky z psychiatrie?
Zejména přístup nemocnice. Další pobyt v Motole by byl neúčelný, nejednalo se ani o neutrální prostředí, matka měla k Terezce v podstatě neomezený přístup, ze zpráv vyplývalo, že s ní ani žádným způsobem terapeuticky nepracovali, Terezku prohlásili za zdravou a tím to pro ně skončilo. Do určité míry chování nemocnice chápu, tlak na ně byl obrovský, mají prázdninový provoz, na druhou stranu tím soudu nijak neulehčili.
Co měli podle vás dělat?
Myslel jsem, že by mohli částečně zastoupit chybějící specializované zařízení, reintegrační centrum, kde by byli odborníci schopní a ochotní na podobných případech pracovat.
Motol je špičkové pracoviště se špičkovými odborníky, poskytuje univerzální péči, má rodinné centrum. Byl jsem jejich postupem zklamán, protože v obdobných případech má soud pouze omezené možnosti.
Je-li váš postup ojedinělý, musí to ostatní soudy logicky řešit jinak.
Mohl jsem buď nedělat nic, nebo ukládat a vymáhat pokuty, což zpravidla vede ke stejnému výsledku. A potom Česko prohrává spory u Evropského soudu ve Štrasburku. Umístění do neutrálního prostředí je problém.
Soud má na výběr nemocnici, nebo diagnostický ústav. Nebo předat dítě do péče odmítaného rodiče. To považuji za tvrdé opatření, ale zákon to v takovém případě ukládá, neboť jde o selhání pečujícího rodiče při výchově dítěte. Ve zdravém vývoji dítěte mají své místo oba rodiče, pokud zde nejsou nějaké mimořádné skutečnosti.
Neoprávněným vyloučením jednoho rodiče z výchovy je zpravidla dítě poznamenáno na celý život. Zdůrazňuji, že se jedná o případy, kdy jsou zpravidla dlouhodobě nerespektována soudní rozhodnutí. Je to signál pro celou společnost, že soudní rozhodnutí není nutné dodržovat.
