Včera ve 14 hodin se totiž začalo pátrat po Aničce jako po Vosmanských, pěkně na odstup paže a šup do houštin. Podotýkám, že se tak stalo takřka devadesát hodin po tom, co dívka z Klokánku zmizela, a dvacet hodin po tom, co se na zdánlivou nečinnost brněnského policejního ředitele Jaroslava Vaňka jízlivě vyptávali novináři.
Jak jsem se tak prodíral houštím a pozoroval, jak fotografové lomí rukama, že vyblejsknout řadu tmavě oděných policistů bez pobíhajících kameramanů v šortkách je nadlidský úkol, nemohl jsem se ubránit dojmu, že sedmadvacet rozmrzelých mužů zákona, vytahujících si s brbláním trny z rukou, jsou nastrčené figurky pro novináře. Ostatně ten pocit mělo víc lidí.
Třeba jsme se mýlili. Třeba byla pondělní kritika policejního ředitele jen špatně načasovaná s precizně naplánovanou pátrací akcí a celé naše novinářské dojmy jsou na hlavu postavené.
A pokud byla policejní pátračka opravdu jen reality show, jedeme v tom my novináři spolu s policejním ředitelem. Jen jsme dostali, co jsme chtěli.
