Nyní vládnoucí islamisté, podle jiných spíše jen islámem ovlivnění konzervativci ze Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), vybrali jako svého kandidáta pro tuto funkci ministra zahraničí Abdullaha Güla.
Proti Gülově volbě však vystoupili opoziční nacionalisté. Těm vadí, že by islamisté drželi obě nejvyšší funkce ve státě, což by jim prý umožnilo islamizovat společnost.
Opoziční poslanci proto minulý pátek bojkotovali volbu prezidenta, čímž ji zablokovali. Hlasování se účastnilo 361 poslanců, zatímco zákon pro takovou volbu požaduje účast nejméně dvou třetin, tedy 367 zákonodárců.
Ústavní soud proto na žádost opozice zrušil páteční hlasování, v němž Gül obdržel 357 hlasů, jako neplatné.
Je třeba znovu rozdat karty?
Opozice podpořená statisíci demonstrantů, kteří během nedělní demonstrace v Istanbulu provolávali "Turecko je sekulární a takové zůstane", nyní fakticky zablokovala turecký politický systém.
Svého kandidáta není schopna prosadit, může jen bránit zvolení toho vládního. I proto byl jediným uchazečem o prezidentské křeslo Abdullah Gül. Vládnoucí islamisté mají jasno: chtějí předčasné parlamentní volby, které znovu rozdají karty.
A to co nejdříve: premiér Recep Erdogan navrhuje, aby se hlasovalo 24. června či z kraje července. Řádné parlamentní volby přitom měly proběhnout až v listopadu.
USA znejistěly
Erdoganův úmysl je zřejmý, jeho strana věří ve vítězství. Solidní ekonomický růst, který v letech 2003 až 2006 činil 7,3 procenta, z ní navíc udělal důvěryhodného partnera obchodních kruhů.
Nacionalisty i liberály předpovídané islamistické orgie se také v podstatě nekonaly, i když především vládní zásahy ve školství mohou vést příznivce sekulárního Turecka k obavám.
Také Spojené státy, které dosud Turecko coby členskou zemi NATO považovaly za věrného spojence, ve vztahu k Ankaře poněkud znejistěly.
Vyděsil je právě prezidentský kandidát Gül, a to nejen snahou narovnat turecké vztahy s islámskými sousedy, ale i rezervovaným postojem k americkému vstupu do Iráku.
Řešení? Volby a... puč!
Pokud Strana spravedlnosti a rozvoje v nadcházejících volbách získá dvě třetiny hlasů, bude mít volné ruce k prosazování svých plánů, které mají oslovit mladé voliče.
Premiér Erdogan vyhlásil, že chce přímou volbu prezidenta i zkrácení jeho mandátu ze sedmi na pět let. Poslanci by měli sloužit čtyři léta, o rok méně než nyní. A mohli by jimi být od 25 let, a nikoliv od 30 jako dosud.
Pokud islamisté ve volbách zvítězí, zbude nacionalistům jediná brzda. Armáda. Ta s nimi sdílí důvěru v sekulární reformy, které zemi ve 20. a 30. letech minulého století naordinoval Mustafa Kemal Atatürk.
Jedině ona může zabránit tomu, aby se paní Hayrünnisa, manželka Abdullaha Güla, objevila jako první žena tureckého prezidenta na veřejnosti v šátku. Stejně jako jiné muslimské ženy.
Kdo válčí o Turecko
Umírnění islamisté
ze Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) nyní zemi vládnou, premiérem je Recep Erdogan. Teď usilují i o post prezidenta. Komentátoři se v hodnocení jejich vlády rozcházejí: jedni zdůrazňují jejich proevropské směřování a úspěšné ekonomické reformy, druhým vadí širší podpora islámským institucím i spolupráce s regionálními nedemokratickými režimy a organizacemi.
Abdullah Gül
je islamistický kandidát na prezidenta. Tento úřad je dosud brán jako pokračování odkazu Mustafy Kemala Atatürka (1881–1938), otce sekulárního Turecka. Proti Gülově kandidatuře demonstrovaly statisíce lidí. Ministr zahraničí Gül není radikál, zbožnost však nezastírá. Jeho žena nosí na veřejnosti šátek.
Armáda
je razantním strážcem sekulárního Turecka. Vojáci již dali najevo znepokojení nad tím, co považují za islamizaci země – totiž fakt, že by premiér i prezident vzešli z islamistických řad. Naznačili, že jsou připraveni do dění vstoupit. Nebylo by to poprvé: od roku 1960 si vynutili pád čtyř vlád. Naposledy zasáhli v roce 1997 proti kabinetu, jehož členem byl i Abdullah Gül, kandidát islamistů na prezidenta.
Nacionalistické síly
sdílejí s vojáky názor na charakter země, proti kterému dosud nevystupují ani islamisté. Zájmy nacionalistů zastupuje Lidová republikánská strana, jejíž poslanci vyvolali nynější krizi tím, že nepřišli zvolit prezidenta.
Evropská unie
již tureckou armádu varovala před vměšováním do politiky. Turecko pod vedením islamistů zahájilo s Unií v roce 2005 předvstupní rozhovory. Jedním z klíčových bruselských požadavků je civilní kontrola nad armádou. Také USA vyzvaly všechny turecké síly, aby řešily problémy demokraticky.
